Úterý 19. října 2021, svátek má Michaela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 19. října 2021 Michaela

Rodinná firma začala z nouze, teď má stamilionové tržby i vlastní školku

  12:52
Ladislav Brázdil budoval v Lošticích na Šumpersku svoji strojírenskou firmu ZLKL přes dvacet let. Když v roce 1993 se společníky začínal, nehnala je ani tak touha podnikat, jako spíše snaha postarat se o 45 lidí, kteří stáli před tím, zda hledat novou práci, nebo zůstat v prostorách bývalého družstva.

Generální ředitel firmy ZLKL z Loštic na Šumpersku Ladislav Brázdil. | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Jaké byly začátky firmy?
Začali jsme s takovou primitivní výrobou zahradního nábytku, měli jsme malou dílnu na soustružnické práce. Později se firma shodou náhod dostala k zakázce na díly pro zadní sedáky Škody Felicie. Byla to pro nás téměř monopolní výroba, během jediného roku se pak počet lidí ve firmě zdvojnásobil.

Na automotive jste začínali, teď se k němu vracíte. Proč?
Do roku 2000 jsme byli v automotive dost zainteresovaní. Pak jsme od něj upustili, zdálo se nám, že elektrotechnický průmysl je pro nás lepší. S příchodem synů a nové generace manažerů se mladí začali znovu dívat po velkých automotive projektech. Měli jsme štěstí a zároveň velkou výzvu, kdy jsme začali vyrábět díly pro hybridy. Díky „dieselgate“ (emisní skandál automobilky Volkswagen – pozn. autora) hybridy dostávají obrovský drive růstu. Plánovali jsme tři, čtyři mašiny a teď už jich máme osm a budujeme první plně automatizovanou linku.

Takže stále rostete?
V současné době už jsme omezeni jen prostorem. Musí navíc růst sklady. Jen pro letošek máme v plánu proinvestovat 160 milionů korun – třetina jde do staveb, třetina na technologie pro Mercedes a třetina na non-automotive. Takovou částku jsem dřív proinvestoval za deset let, teď to máme na rok. Budeme stavět nové administrativní plochy. Chceme mít postavenou halu do konce roku, což je dost ambiciózní cíl vzhledem k napjatému trhu ve stavebnictví. Letos plánujeme zhruba půlmiliardové tržby. Zároveň ale očekáváme i nějaké ochlazení.

V automotive?
Nejen tam. Dochází k určité stagnaci objednávek. Ochlazení přijde, to všichni tušíme. Přestože ochlazení očekáváme, tak pro nás to znamená, že v celých číslech stejně porosteme. Pořád otevíráme nové zakázky. Ten růst samozřejmě provází určité obavy. Víme, jaký je problém sehnat kvalifikované pracovníky. U nás se potýkáme až se zápornou nezaměstnaností. Před dvěma třemi lety jsme měli 160 lidí, teď jich máme 200. Je fakt, že stejně jako všechny firmy musíme některé věci už řešit zahraničními pracovníky. Zkusili jsme agenturní, ale ten systém se nám neosvědčil, byla tam obrovská fluktuace lidí. Teď jsme v programu Ukrajina, ale snažíme se jej využívat rozumně. Zaměstnáváme muže i ženy – například manželské páry, které sem přicházejí s cílem se v republice usadit.

Současný trend je ale spíše automatizace proti lidem...
To je jasně daná cesta, která vychází i z nedostatku kvalifikovaných lidí. Trh pracovní síly se vyvíjel a my jsme se museli přizpůsobit. Nasazení nových robotů je nevyhnutelné. Lidé už nechtějí pracovat u pásu, dělat ten samý pohyb pořád dokola. Teď se mluví o průmyslu 4.0, ale ony k tomu prostě vedou ty zakázky. Bez automatizace to nejde. Nechceme ale utéct jen k velkosériovým zakázkám. Ne všichni zaměstnanci chtějí dělat jen operátory strojů, ale jsou tu kreativní lidé, kteří chtějí dělat stále nové věci.

To zmíněné ochlazení je nebezpečné, nebo může trhu prospět?
Dochází k mírné stagnaci, ale je třeba si uvědomit, že stagnujeme na vrcholu. Ten růst je velmi dlouhý a je to jedno z nejdelších nezakolísání růstu v historii. Situace už byla hodně napjatá, takže mírné přibrzdění nebude na škodu. Ten stav totiž nebyl dobrý ani pro firmy, ani pro lidi. Lidé mají totiž neustále pocit, že díky množství pracovních příležitostí by měli zkoušet stále něco nového, což vede k destabilizaci myšlení zaměstnavatelů i zaměstnanců. Vy ho pošlete na nějaké školení a nevíte, jestli vám pak přijde do práce... To je trend dnešní doby. Já říkám, že stabilizace je jenom dobře. To, že se mění zaměstnání po půl roce, je tragédie.

Kdybyste současnou situaci dal na misky vah, jak to vychází?
Negativa jsou jasná – málo kvalifikovaných lidí, obrovská fluktuace, strašně přehlcený trh ve stavebnictví, což komplikuje rozšiřování firmy. Ale současná doba má celou řadu pozitiv – přístupnost nových technologií, dobrá ekonomika přináší finance, se zdravím firmy rostou možnosti úvěrů, což jde ruku v ruce s novými projekty, jejichž návratnost je často dlouhá. Když jsem tady začínal, tak byl problém to profinancovat, dneska tomu tak není. Česko je na tom velmi dobře, příležitostí je hodně, jen se o ně poprat. Dříve jsem řídil firmu intuitivně. S příchodem synů jsme začali vytvářet systém, který nám dává daleko lepší podklady. Manažeři mají nástroje, pomocí kterých mohou hnát věci dopředu. Mají okamžité výsledky, okamžitá čísla. Je fakt, že neustále mluvíme o nedostatku kvalifikovaných sil, ale pořád je mnoho mladých lidí, kteří umí a chtějí pracovat. Jsou i jazykově vybavení, což je dnes základ i pro takovou střední firmu.

Takže požadujete alespoň jeden cizí jazyk?
Ano. Už nejen u manažerů, ale i technologů.

Základem zůstává angličtina?
Především angličtina, ale i němčina a francouzština, protože to jsou naše trhy. My tady máme zařízenou výuku od učitele, rodilého mluvčího z Irska. Když ne komunikačně, tak alespoň mailem musejí být zaměstnanci schopni komunikovat anglicky.

Máte podobně laděnou i vlastní školku.
Jsme první střední firma, která si založila firemní školku. Máme třináct dětí, nejen od našich zaměstnanců. Je to waldorfská škola se zaměřením na angličtinu, takže tam děti mluví většinu času anglicky. Máme ji už sedm let.

Když se bavíme o dětech, ZLKL je rodinná firma. Vaši synové jsou v jejím vedení. S tím jste předpokládám spokojený.
Velmi. Generační problém teď řada firem řeší. Odhadem sedmdesát procent podnikatelů nemá firmu komu předat. V tomto já mám štěstí. Když jsem vyplácel v roce 2003 společníky, tak jednomu synovi bylo patnáct a druhému 21 a oba kývli na to, že budou pokračovat ve firmě, a dodrželi to. Část podnikatelů nechala děti růst, zorientovat se někde jinde a nevypěstovali v nich vztah k rodinnému podniku. Moji synové si prošli nejen výrobou, ale i nákupem, obchodem, personalistikou, brigády měli o prázdninách na dílnách. Ten vztah je tedy úplně jiný. Já se poslední dobou z operativní pozice stahuji. Výkonný ředitel je mladší syn, starší dělá projektového manažera. Snacha dělá personalistku. Především ekonomické a systémové nástroje zpracované mladším synem dnes řídí celou firmu.

Nemáte přece jen trochu strach? Máte v syny důvěru?
To víte, že částečně ano. Ale ne z toho generačního předávání a řízení firmy, to již máme za sebou. Mám jen obavy z toho, jak moc jim podnikání v budoucnu ovlivní život. Svět kolem nás je hodně nestabilní, je strašně rychlá doba, která vyžaduje stálé a obrovské nasazení. Je zde pouze přání o dobré skloubení pracovního nasazení a soukromého života. Tak jak jsem řekl dříve, synové jsou ve firmě hodně dlouho, veškeré nové nástroje řízení a výsledky hospodaření jdou již za nimi. Firma je velmi dobře stabilizovaná a o její životaschopnost nemám strach. Pro nás před nástupem synů byla dvacetimilionová EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů – pozn. autora) strop. Dnes máme pětinásobek. Česko se začíná stávat výrobní základnou. Není to špatný trend. Vidím to na Francii, která spoustu výrob přesunula jinam. Horkotěžko je dostávají zpátky. Drží si sice vyšší přidanou výrobu, ale v prvovýrobě jsou závislí. U nás je ta situace pořád dobrá. Kdo chce dělat, tak prostě může.

Už jste to naznačil, ale je teď trend, že si vyškolíte lidi a oni za pár měsíců odejdou jinam?
U těch nákladných kurzů za 200 tisíc nastavujeme závazky třeba na tři roky. Na druhou stranu, děje se to, že člověk přijde s nějakým nákladným certifikátem k jiné firmě a ta to pak ráda vyplatí.

To dříve nebývalo?
Bývalo to i dříve, ale dnes v daleko větší míře. Pak si prostě rozmyslíte, jestli se do takových akcí pouštět. Ale my se do toho stejně pouštíme. Dáváme 300 tisíc ročně na výuku angličtiny. A to není nějak zasmlouvané, takže se u nás někdo za tři roky naučí anglicky, dá to do CV a hned má větší hodnotu na trhu. Ještě jeden trend jsme zaznamenali v poslední době. Pokud má člověk v životopise působení u nás, tak ho firmy berou hned. Vědí, že jde o záruku kvality.

Autor:

Parlamentní volby v roce 2021 se konaly v pátek 8. října a v sobotu 9. října. Ve volbách jsme vybírali dvě stovky poslanců Sněmovny ve 14 volebních krajích.

Výsledky podle města a obcíOlomoucProstějovPřerovŠumperkJeseník, další

  • Nejčtenější

Inspekce zavřela pekárnu plnou myšího trusu, byl v přepravkách i na stolech

Fotografie odhalující nevábné zákulisí místa, kde se vyrábí jídlo, zveřejnila v těchto dnech Státní zemědělská a...

Deset let tahal kameny. Důchodce sám postavil v lese hrádek Špacírštejn

Z mnoha tisíců kamenů poskládal šestasedmdesátiletý Zdeněk Procházka zříceninu hrádku, která je ukryta v malebném...

Za presumpci neviny dostal Zlámal pokutu: Vadí mi, že nás Skotové mají za rasisty

Zdeněk Zlámal, bývalý fotbalový brankář, jenž poslední tři roky působil v Heart of Midlothian, dostal od skotského...

Pád mocného muže ANO Faltýnka, který dirigoval dění ve Sněmovně

Jaroslav Faltýnek, jedna z dosud nejvlivnějších osob v hnutí ANO, přišel o pozici v čele poslaneckého klubu dosud...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dva roky čekání, pak prostějovský policista v televizním AZ kvízu exceloval

Premium Řada lidí umí při sledování vědomostních televizních soutěží v klidu domova předvést skvělý výkon. Prostějovský...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Děti zvládnou všechno, to samé ženy. Muži však nevydrží, říká expert na přežití

Premium Tři dny trvalo pátrání po osmileté Julii z Berlína, která se v neděli ztratila rodičům u Čerchova na Domažlicku. V...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

  • Další z rubriky

Do střechy zatéká, Prostějov proto chystá velkou opravu umělecké školy

Novou fasádu i střechu dostane prostějovská Základní umělecká škola Vladimíra Ambrose. Ukázalo se, že do budovy stojící...

Čipová krize dopadá i na firmy, které vyrábí reflektory nebo ložiska

Automobilový průmysl se bude pravděpodobně potýkat s nedostatkem čipů pro výrobu vozů ještě v roce 2023. A právě...

Kamion sjel do příkopu, poškodil 20 metrů plotu a převrátil se na dům

Opřený o dům s levými koly ve vzduchu, tak skončil kamion, který v pondělí boural v osadě Široký Brod na Jesenicku. Vůz...

Podzim už není jen obdobím čekání na zimu, Jeseníky lákají aktivní turisty

Z pohledu turistiky býval podzim spíše „hluchým“ obdobím, kdy jezdilo jen málo návštěvníků. Vlastně šlo o čekání na...

Vysoké ceny dohnaly Bohemia Energy ke krachu. Dotkne se to téměř milionu lidí

Firma Bohemia Energy, největší uskupení alternativních dodavatelů energií v ČR, ukončí činnost a dodávky elektřiny a...

Kvůli nárůstu cen na trhu končí další dodavatelé plynu a elektřiny

V pondělí ukončí dodávky všem odběratelům po firmě Bohemian Energy další společnost, tentokrát děčínská Kolibřík...

Přežili krizi i povodně. Dnes mají vyprodáno na půl roku dopředu

Podnikat začal Pavel Jech krátce po revoluci. Zažil vzestupy i pády, letos rodinná firma oslaví již třicet let na trhu....

Leoš Mareš se pochlubil šťastnou novinou. Bude trojnásobným tatínkem

Leoš Mareš (45) a jeho druhá manželka Monika (40) čekají miminko. Moderátor se zprávou pochlubil v ranním vysílání...

Psychiatr mě sexuálně napadl, partner málem zabil, popisuje dcera Urbánkové

Dcera zpěvačky Nadi Urbánkové (82) Jana Fabiánová (42) promluvila o sexuálním napadení v ordinaci lékaře. Zavzpomínala...