Co znamenal pro region vstup do Evropské unie?
Jako každý projekt, kdy se spojují země do většího celku, má EU jak své plusy, tak i minusy. Se vstupem byla spojena velká očekávání, ale i velké obavy. Část politiků a úředníků nabádala české podniky k hledání strategických partnerů s tím, že bez nich zahyneme bídnou smrtí... Mnozí z těchto doporučovatelů byli již dříve s potenciálními „strategickými partnery“ ve spojení. Předvstupní období bylo také o velkém strašení silnými firmami ze zemí EU. Na straně druhé jsem jako podnikatel a majitel firmy vyrábějící stavební materiály spolu s dalšími doufal, že se po vstupu do EU díky špičkové kvalitě doložené evropskými certifikáty lépe uplatníme. Ani jedno se bohužel nepotvrdilo. Tolerance nekvality na českém trhu pokračovala a někde panuje dosud. Nejvíc je to bolavé u veřejných zakázek.
Jak je to s přílivem zahraničních investic? Zvýšil se v kraji po vstupu do EU, nebo to nemělo vliv?
Příliv investic do regionu pokračoval i po vstupu do EU. Hlavním důvodem však zřejmě není samotný vstup, ale existence výrazné podpory zahraničních investorů mířících kamkoli do České republiky. Vedle zmíněných pobídek je naší velkou výhodou vzdělaná a ne drahá pracovní síla a strategická poloha. Jakkoli se stále hovoří o potřebném přílivu investic, je pro Českou republiku i náš region důležité stálé hledání a nacházení nových trhů jak pro import, tak export. Expanze českých podniků stejně jako zahraniční investice tam samozřejmě patří. A to se děje nezávisle na členství v EU.
V čem se povedlo zapojení firem z kraje do společného trhu EU a v čem naopak vázne?
Je třeba říct, že vstup do EU neměl zásadní vliv na zapojení firem do společného trhu. Velká část podniků se k němu připojila v dodavatelských řetězcích, především v automotive, a to již před vstupem do EU. Zde je vliv členství v Unii jen velmi okrajový. Další část našich podniků se pak přidala přes velké nadnárodní společnosti, které tyto české entity převzaly a zařadily do skupiny. Zapojení do společného trhu dle mého názoru přispěl víc až vstup do schengenské úmluvy, kdy naši podnikatelé dokázali, že umí zvládnout dodávky „just in time“ (v určeném množství a čase dle požadavků zákazníka – pozn. red.). Nejvíc ale pomohla vysoká profesionalita českých výrobců a vysoká kvalita českých produktů dodávaná za velmi příjemné ceny.
Jak pomohlo členství v Evropské unii otevření pracovního trhu pro zdejší firmy, nebo naopak pro lidi, kteří chtějí za prací ven?
Otevření pracovního trhu po vstupu do EU je třeba hodnotit podle zemí. Zatímco Anglie otevřela svůj trh velmi široce, Německo a Rakousko využily nejvyšší možnou formu omezení a regulace přílivu českých pracovníků. Jedna ze základních svobod EU – volný pohyb pracovní síly – nebyla dosud naplněna. Stále jsme svědky dvojího metru a ochranářských opatření produkovaných některými členskými zeměmi.
Evropská unie je pro řadu lidí synonymem pro „rozdávání“ dotací a podpor. Co na to říkáte?
Systém dotací a podpor je oblast hodnocená nejen z mého pohledu, ale i od českých podnikatelů, jako problematická. Dotace jsou totiž vždy velkou deformací trhu. Velmi často jdou ruku v ruce s klientelismem a korupcí. Proto jsou dotace trnem v oku většině našich podnikatelů. Jsou ale užitečným nástrojem k podpoře z pohledu mnohých politiků a části úřednictva.
Když už tedy dotace v takové míře jsou, kam by měly směřovat a kde to jen deformuje trh?
Dotace by měly směřovat do regionů se strukturálními problémy - horší dopravní dostupností, s velkým procentem lidí s nižším vzděláním. Tam bych rád viděl podporu například ve formě zlevnění ceny práce snížením zdanění mezd na projekty uskutečňované v těchto problematických oblastech. Dotační podporu by bylo dobré směřovat také do projektů s vysokou přidanou hodnotou.
Kam naopak podle vás dotace směřovaly, a neměly by?
Systém dotací v ekonomice většinově podporoval montovny, a fakticky tak slouží investorům k vylepšení hospodářského profitu. Výsledkem nekoncepční a hloupé dotační politiky je dnes velký odliv dividend z České republiky a nedostatek pracovních sil. Díky nárůstu montoven došlo doslova k závodu o výši mezd, kde nemohou jiné firmy konkurovat. Změnou zákona o investičních pobídkách, za níž stojí Hospodářská komora ČR, by tak mělo dojít k zásadní redukci tohoto nešvaru. Tyto věci měli politici řešit hned, a ne podléhat populismu.
Co by pro nás znamenal odchod z EU?
Já osobně patřím k euroskeptikům, ale musíme se na věc dívat reálným pohledem. EU zdaleka nepřinesla naplnění všech deklarovaných společných hodnot a svobod. Zásadní vliv a slovo v EU mají velké země. Šikanování malých zemí a ve většině nových členů EU, kam se dosud řadí i Česko, a ohýbání evropských směrnic tak, aby bylo možno omezovat a trestat, je bezprecedentní. Tyto nešvary evropské byrokracie už ale dostihly i velké země. Z tohoto pohledu se nelze divit Anglii, která si to už nechtěla nechat líbit. Česká republika je však v jiné pozici. Sami si nemůžeme dovolit vytvořit uvnitř EU ostrůvek NE EU. Odchod by pro nás znamenal velké těžkosti. Především proto, že by se evropský byrokrat vynasnažil nám to dostatečně „osolit“. V neposlední řadě bychom znovu museli řešit otázky různých směrnic, pohybu zboží, osob a další a další věci.
V červnu 2018 vyzkoušela redakce iDNES.tv Čechy ze znalostí EU:
24. června 2018 |
