Některé následky války o dědictví rakouské přežívají dodnes, byť už jde o česko-polskou hranici.
Rozdělení Slezska bylo následkem drtivé porážky rakouské armády rozpínavým Pruskem. Pruský král Fridrich II. Veliký získal velkou část Slezska a Kladska na úkor nové rakouské císařovny Marie Terezie, která musela podepsat potupnou smlouvu ve Vratislavi.
„Tehdy se odehrálo dělení od zeleného stolu bez znalosti místa. Proto nová hranice vedla například presbytářem kostela v Bílé Vodě. Úředníci to napravili teprve se zpožděním,“ popsala historička Bohumila Tinzová.
Nové poměry rozdělily několik vesnic. Na jesenické straně hranice jsou dnes Velké Kunětice, na polské Slawniowice, Bílá Voda přišla o území, které je dnes Kamieniczkou, byly rozděleny Skorošice, Bernartice.
Nová hranice udělala dlouho neprostupnou čáru také nad dnešními Mikulovicemi. V důsledku toho se odlehlá osada rozdělila na dnešní Kolnovice a Gieralczice. Vidnava, která tehdy byla významným centrem Slezska, se ocitla ze tří stran obklopena Pruskem. Přišla tak o hospodářské zázemí.
„Nová hranice byla po rozdělení téměř neprůchodná. Poškodilo to obchod a přerušilo kontakty lidí na přibližně dvě desetiletí,“ upozornila Tinzová.
Podnikatelé ztratili odbytiště
Přitom tehdy zažívaly velký boom jesenické textilní manufaktury, které vozily své zboží především na sever, nové vápenky tam zase vyvážely vápno a z lomů putovalo na sever kamení na stavby, protože v dnešní polské rovině za hranicí oddělující dnešní Jesenicko žádné kamenolomy nebyly.
„Pro všechny podnikatele na Jesenicku to znamenalo hledat nová odbytiště, což vzhledem k horám dělícím toto území od vnitrozemí bylo nesmírně složité,“ vysvětlila historička.
V důsledku přerušení obchodu se nebývale rozmohlo pašeráctví. Přes hranice se pašoval především tabák nebo alkohol.
„Ze záznamů je možné zjistit, že pašeráci soudky rumu někdy posílali na druhou stranu hranice po potoce. Stačil vydatný déšť, aby se zvedla hladina,“ připomněl starosta Bílé Vody Miroslav Kocián. Pašerácké stezky do Pruska vedly například údolím Račího potoka u Javorníku nebo přes horská sedla v Rychlebských horách.
Přestože hranice byly přísně hlídány, objevily se podle Bohumily Tinzové pokusy o její uvolnění. Byly to například duchovní záležitosti, co přísné úředníky dokázaly obměkčit.
Prušáci se modlili na rakouském území
Po tehdejším rozdělení vesnice, ze které jsou dnes Velké Kunětice a polské Slawniowice, chyběl na pruské straně kostel. Centrum vesnice včetně chrámu totiž zůstalo v Rakousku.
„Než byl na druhé straně hranice postaven kostel, chodili lidé z Pruska do kostela v Rakousku,“ poukázala historička na další paradox.
Podle bělovodského starosty zřejmě už v době vytyčování hranice hrála pravděpodobně roli korupce.
Místo aby byla hranice co nejpřímější podél cesty, tak do Pruska u nás vedla možná sto metrů široká a dvě stě metrů dlouhá „nudle“ do pruského území, kde hospodařil jeden v té době už jenom rakouský sedlák.
„Hraniční cesta se udělala kolem jeho pozemku. Nevím, zda se toho člověka Prušáci tehdy ptali, jestli chce zůstat v Rakousku. Spíš ho to něco stálo,“ domnívá se Kocián.
Budoucí císař lkal nad ztrátou „polského“ Slezska
Když v roce 1779 dorazil na Jesenicko na inspekci rakousko-pruského pohraničí budoucí císař Josef II., bylo mu údajně líto, že Rakousko přišlo o úrodné slezské roviny na dnešním území Polska.
Když se díval od Bílé Vody do nížiny na severu, měl před svým doprovodem prohlásit: „Zahrádku mi vzali, jenom plot mi nechali.“
„Zda je tento legendární výrok pravdivý, už nikdo nezjistí. Něco takového ale zaznít mohlo,“ přemítá starosta Bílé Vody Miroslav Kocián.
„Nevím, kterému následníkovi trůnu nebo panovníkovi by se líbilo, kdyby se díval na území patřící kdysi k jeho říši, jež je teď majetkem někoho jiného,“ doplnil.
Nová hranice dělící Slezsko zasáhla významně také kulturu, církevní záležitosti a školství. Například Javorník nebo Vidnava byly významnými kulturními centry, kam jezdila šlechta z celého Slezska. Jenže po rozdělení opět trvalo dlouhé roky, než se tam kulturní život vzpamatoval.
Piaristické gymnázium přišlo o pruské studenty
V Bílé Vodě sídlilo od roku 1727 v celém Slezsku uznávané piaristické gymnázium připravující studenty pro studium kněžství. Jenže po rozdělení Slezska v roce 1742 přišlo o studenty z pruské části.
I když se později vrátili, gymnázium už nikdy nemělo „celoslezský“ význam jako dřív a začátkem 19. století zaniklo.
Hranice rozdělila také Vratislavské biskupství. Na jesenické straně vznikla jakási poddiecéze, jejímž centrem se stala Vidnava a poté Javorník.
Zanikla poté, co císař Josef II. prosadil územní reformu, kdy spojil zbylé části Slezska včetně Jesenicka do nově vzniklého Opavského kraje a došlo také na církevní reformu. Sídlem církve v této oblasti se stal Český Těšín. Dnes je oblast součástí Ostravsko – opavské diecéze vzniklé po roce 1989.
Historické problémy na hranici nevyřešilo ani česko-polské územní narovnání mezi oběma zeměmi z roku 1958. Tehdejší Československo získalo navíc stovky hektarů, z toho desítky na Jesenicku.
Polsko v posledních desetiletích problém opakovaně otevírá a snaží se dosáhnout vyrovnání pozemkového dluhu. „Problémy na hranici budou, dokud bude hranice existovat,“ prohlásil Kocián.
