Opuštěné ložisko kaolinu se nachází na katastru obce, ale daleko od zastavěné části. „Chceme pro obec patřičný profit, který bude adekvátní tomu, že se u nás bude těžit,“ řekla Kvitová na podzim.
Jenže situace se vyvinula. „V našem zastupitelstvu je těsná většina pro obnovení těžby a o referendu jsme dlouho neuvažovali. Přesto jsme se nyní rozhodli dát lidem šanci říct jasně svůj názor,“ objasňuje starosta Miroslav Frencl (Nezávislí – Stará Červená Voda).
Ještě předtím budou mít podle něj lidé znovu šanci seznámit se detailně s projektem. A to 7. února, přítomni budou i zástupci společnosti Vidnavský kaolin.
Místní jsou v názorech rozdělení. „Sice chápu možný ekonomický přínos těžby, ale já mám k zatopenému kaolinovému lomu citový vztah. Je to nádherné místo pro koupání a navíc jsme si tady já i dcery vyléčily kožní problémy, takže nejsem pro obnovu těžby,“ sdělila Danuše Krčová.
„Mně by to nevadilo. Ta surovina tady je a nemyslím, že by stát dnes povolil těžbu, která by nám měla dělat zle. Navíc tady není skoro žádná práce. Já bych tomu dal šanci,“ prohlásil jiný obyvatel obce, který chtěl zůstat v anonymitě.
Obec má dostat 10 milionů ročně
Poradce těžařské společnosti Jan Kreidl uvedl, že firma byla záměrem obce uspořádat referendum překvapena. „Nicméně to respektujeme a doufáme, že lidé náš projekt podpoří. Těžba kaolinu tady měla velkou tradici a byla by škoda ji neobnovit,“ podotýká Kreidl.
Poukázal na zhruba dvě stovky pracovních míst, která by v obci vznikla jak při těžbě, tak v dalších souvisejících oblastech. Obci podle něj těžba přinese příjem kolem deseti milionů korun ročně.
Vidnavský kaolin garantuje dodržení nejpřísnějších ekologických limitů. „Při těžbě a zpracování se nepoužívají žádné chemikálie. Přeprava z místa těžby do místa zpracování bude probíhat na krytém pásovém dopravníku a samotnou dopravu plánujeme po železnici, kterou zde chceme obnovit,“ popisuje Kreidl.
Klíčová surovina
Šéf Krajské hospodářské komory Olomouckého kraje Bohuslav Švamberk míní, že projekt by byl pro sever Jesenicka přínosem. „Referendum mělo proběhnout podstatně dříve, byť i nyní je naprosto legitimní. Chápu i zastupitelstvo, které se pro něj rozhodlo až nyní, protože jakákoliv těžba je mimořádně citlivá záležitost,“ oznamuje Švamberk.
Zároveň zdůrazňuje, že kaolin je klíčová surovina. „Ocitáme se ve složité situaci, kdy se u nás přestávají těžit důležité materiály. Je iluzorní uvažovat, že všechny suroviny dovezeme,“ říká.
Projekt už před lety získal EIA, tedy kladné posouzení vlivu na životní prostředí. Obce, jichž se týká, provedly změny územních plánů ve prospěch těžby, byť ještě nebyly schváleny.
Referendum k obnovení těžby proběhlo před dvěma lety i v nedaleké Vidnavě. Hlasovala necelá polovina voličů, z nichž tři čtvrtiny byly proti. Do katastru Vidnavy však zasahuje těžební oblast jen z menší části a dotčené pozemky navíc ani nepatří městu.
Stát rozhodl o výhradním ložisku
O zdejší lokalitě bylo před časem rozhodnuto, že je vhodná pro potřeby národního hospodářství. Jde tak o výhradní ložisko podle zákona o ochraně a využití nerostného bohatství.
Kaolin, který se ve zdejším bohatém ložisku vyskytuje, je po výpadku ukrajinských zdrojů nedostatkovější než dřív a je považován za strategickou surovinu. Jde o minerál, který má široké průmyslové využití.
Je základní surovinou pro výrobu keramiky, porcelánu, stavebních materiálů, papíru, barviv a léčiv. Na severu Jesenicka se navíc vyznačuje vysokým obsahem hliníku, který zdejší kaolin předurčuje ke zpracování na žáruvzdorná ostřiva.
Ta po vypálení v kalcinačních pecích najdou využití ve výrobě protipožárních výplní, nástřiků a také ve vojenských materiálech, kde je potřeba zajistit co největší odolnost vůči vysokým teplotám.
V poslední době je žhavým tématem rekultivace obří heřmanické haldy na Ostravsku, která vznikla z odpadů při těžbě černého uhlí. Ve hře je také varianta, při které by mohl najít využití právě kaolin ze severu Jesenicka.
Historie těžby u Staré Červené Vody sahá až do konce 18. století. Průmyslově se začal zpracovávat až v roce 1816, kdy bratři Latzelové založili šamotárnu u Vidnavy. Největšího rozmachu dosáhla výroba mezi dvěma světovými válkami, těžba i zpracování kaolinu skončily v 70. letech 20. století.
