Ještě než minulý týden Polsko potvrdilo, že mu ruský exportér zemního plynu Gazprom přestane napřímo prodávat plyn, samosprávy už se přinejmenším několik týdnů poohlížely po možných alternativách.
„Válka na Ukrajině nás nasměrovala ve smýšlení úplně jiným směrem. Ve vztahu ke zdrojům vytápění a vůbec ke snižování energetické náročnosti budov, které jsou v majetku Olomouckého kraje,“ řekla krajská radní pro investice Zdeňka Dvořáková Kocourková.
Pohled do české stanice vyrábějící biometan |
Hejtmanství má nyní například připraveno několik projektů nových kotelen, v nichž většinou počítalo s novým kotlem na plyn. Tak jako v případě Střední školy technické a obchodní v Olomouci, kde je zařízení uvedené do provozu v roce 1993 v havarijním stavu.
„Musíme přehodnocovat i některé připravené projektové dokumentace a tam, kde to půjde a bude to i v našich finančních možnostech, se budeme snažit využít jiných obnovitelných zdrojů energie. Převážně to asi budou tepelná čerpadla,“ dodala radní.
Litovelská radnice chystá analýzu spotřeby
O alternativách uvažuje třeba i litovelská radnice. Městu a jeho příspěvkovým organizacím, jako jsou školy a školky, totiž vzrostly výdaje za elektřinu a plyn meziročně zhruba o 140 procent.
„Museli jsme přihodit asi šest milionů korun. V závěru loňského roku nás ale oslovil dodavatel plynu, že ceny jsou natolik vysoké, že by se s námi rád podělil o jejich nárůst, aby veškerá zátěž nešla jen za firmou. To se nám nelíbilo,“ uvedl litovelský místostarosta Lubomír Broza.
Asi před dvěma týdny se navíc se stejným požadavkem ozvala i společnost dodávající městu elektřinu. Firmy argumentují možným krachem, což by pro město znamenalo přechod k dodavateli poslední instance. Po poradě s právníky ale Litovel ustupovat nehodlá.
„Vysoutěžili jsme cenu na burze a máme uzavřenou veřejnoprávní smlouvu, takže u nás to nejde tak, že budeme licitovat,“ vysvětlil Broza.
Spolu s městskou teplárenskou společností, která vytápí veřejné budovy a sídliště, se radnice pustila do analýzy spotřeby. Hotová by mohla být koncem léta. „Obraceli bychom se na fotovoltaické elektrárny, případně tepelná čerpadla,“ míní místostarosta.
Jednou z cest může být i biometan
Evropa se chce zbavit závislosti na plynu, ropě i uhlí z Ruska, což ale může trvat několik let. Pokud by ukončení importu přišlo neplánovaně z ruské strany, je potřeba mít záložní řešení.
„Lidé nemusejí mít strach, na krizový scénář jsme připraveni. Kdyby došlo k absolutnímu útlumu dodávek plynu, máme v rezervě mobilní kotelny. Buď na principu elektrické energie, tedy výroba tepla z elektřiny, nebo z biomasy,“ přiblížil provizorní řešení ředitel firmy AHP 3T Miroslav Glacner.
Společnost dodává teplo zhruba čtyřem a půl tisícům domácností v Uničově, Moravské Třebové a Šternberku. Podmínkou by byl dostatek elektrické energie a kapacita sítě.
Jako trvalejší změna se nabízí projekt na výrobu tepla ze štěpky, který si firma nechala zpracovat před dvěma lety. V úvahu přichází také přestavba kogeneračních jednotek, které z plynu vyrábějí současně teplo i elektřinu, na jiné palivo než zemní plyn.
„To znamená nějaký jiný druh plynu – skládkový plyn, důlní plyn, bioplyn. Poslední věc, která je zatím v počáteční fázi, je otázka vodíku,“ dodal Glacner a připomněl, že pokud by stát musel regulovat výrobu tepla, domácností se to dotkne až jako posledních.
Mezi náhrady zemního plynu má v budoucnu mnohem výrazněji patřit biometan. Průkopníkem jeho využití v Česku je společnost Energy financial group, jež ho vyrábí v bioplynové stanici v Rapotíně na Šumpersku. Vytápí jím třetinu obce. Tento měsíc provozovatel informoval o navýšení dodávek tepla díky technologickým úpravám.
„Došlo ke zvýšení teplotní hladiny dodaného tepla o zhruba pět až osm stupňů Celsia, mělo by tak dojít k průměrnému navýšení tepla během topné sezony asi o dvacet procent,“ uvedla firma.
25. října 2019 |
