„Už jsem cítila, jak mi úplně vadne v náručí. Fialověl, měl bezvládné tělíčko. Přestalo mu bít srdíčko,“ líčí děsivé chvíle maminka Petra Míšková.
Tragická nehoda se stala přesně před měsícem, krátce před chlapcovými druhými narozeninami. Bylo kolem půl deváté večer, když hoch a jeho sestra dojedli svou pozdní večeři a jako každý den jim rodiče před spaním na gauči v obýváku pustili v televizi pohádky na dobrou noc. K jídlu oba dostali kousek hrušky, který se však chlapci stal osudným.
„Byl to okamžik. Otočili jsme se do kuchyně pro pití a uslyšeli jsme menší ránu. Hned jsme viděli, že je něco špatně. Malý začal natahovat, rudnout a lapat po dechu,“ popisuje tatínek Tadeáš Kruml.
Maminka společně s bratrem se snažili Kristiánkovi pomoci. „Zkoušeli jsme, jestli předmět vyzvrací, bouchali jsme ho mezi lopatky, otočili hlavou dolů a prováděli manévry přes bříško, abychom překážku dostali ven. V tu chvíli začal fialovět a modrat a postupně nám ochaboval v náručí,“ popisuje maminka a neubrání se slzám.
„Naposledy jsme na něm viděli obrovský strach, než nám úplně bezvládně upadl do náruče,“ dodává.
Patnáct minut bez kyslíku
Rodina okamžitě volala záchrannou službu a následovalo oživování přímo v obývacím pokoji. „Podle pokynů dispečinku jsme s ženou a bratrem začali s resuscitací,“ přibližuje tatínek.
Každá minuta se zdála jako celá věčnost. „Prosila jsem, ať se vrátí. Jen jsem tam stála a doufala,“ pláče při té vzpomínce Míšková.
Bypass aorty, přešití ledvin. Kubík má v USA po klíčové operaci, trvala deset hodin |
Záchranáři po příjezdu pokračovali v oživování. I oni měli velké potíže prodýchávat ambuvakem, protože kousek ovoce blokoval dýchací cesty. Různými pomůckami a hadičkami se je proto snažili uvolnit.
Nakonec se jim to podařilo a chlapce oživili. Poté ho okamžitě naložili na nosítka a převezli do Fakultní nemocnice Olomouc na anesteziologicko-resuscitační oddělení. Tím však jeho boj neskončil.
Chlapec byl bez kyslíku dlouhých patnáct minut. Prodělal křeče i otok mozku, poté ležel v kómatu. Po celou tu dobu rodina žila v nejistotě a strachu, zda se ještě někdy probudí. Nebylo možné odhadnout, jaké následky to zanechá na jeho mozku. Lékaři je připravovali i na variantu, že jejich syn nepřežije.
„Řekli nám, že se s ním možná budeme muset přijet rozloučit. V tu chvíli se mi zbořil svět,“ vzpomíná maminka. Obrovská bezmoc a beznaděj jí dodnes trhá srdce.
Vědomí se zatím nevrátilo
Kristián je velký bojovník, nyní je ovšem ve vigilním kómatu. Přesto se objevují první drobné zázraky, jež dávají naději.
Pomoc pro KristiánaFinanční pomoc lze poslat na transparentní účet 1117771700/5500 s variabilním symbolem 1028. Pokroky i další informace o léčbě a rehabilitacích rodina sdílí na Facebookové stránce s názvem Kristiánova cesta domů. |
„Začali jsme s rehabilitacemi a malý se začal projevovat pláčem, natahováním, vzlykáním a nyní už umí i hlasitě dávat najevo své potřeby. Jeho zorničky začaly reagovat na světlo. Postupně začíná více hýbat ručičkami. Je vidět, že jeho tělo reaguje, ale vědomí se zatím nevrátilo,“ popisuje maminka.
I když lékaři stále nedokážou říct, jak se bude hochův stav dál vyvíjet, každý takový pokrok je pro rodinu obrovským důvodem nevzdávat se.
„Snažíme se tu pro něj být co nejvíce. Sestřičky nám ukázaly, jak se o něj správně starat, a tak to společně děláme,“ svěřuje se otec, který přiznává, že je to pro všechny velmi náročné období. Rodina má ještě čtyřletou dceru Alenku a v pěstounské péči další dvě děti.
„Na všechny to má velký dopad. I na Alenku, která je teď často bez maminky i bez brášky,“ dodává Tadeáš Kruml.
V prvním roce má největší šanci na pokroky
Kristiánek je nyní spolu s maminkou v Dětském léčebném a rehabilitačním centru v Ostravě, kde absolvuje třítýdenní pobyty v hyperbarické komoře a intenzivní rehabilitace. Následovat bude pobyt v lázních. Veškerá tato péče je zatím hrazena zdravotní pojišťovnou.
„Vnímáme to jako první důležitý krok na cestě k jeho uzdravení a jako další možnost, jak Kristiánkovi pomoci získat zpět vědomí. Do budoucna jsou však v plánu také léčebné postupy, které pojišťovna nehradí, například aplikace kmenových buněk na Slovensku a další specializované terapie,“ vysvětluje otec.
Osmnáctiletý Šimon se pere s nádorem na mozku. Lékařce stačil pohled do očí |
Právě na tyto nákladné zákroky a následnou rehabilitační péči je určena veřejná sbírka pořádaná ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Život dětem a Pavlem Štulířem, který vše vytvořil.
Rodinu totiž tlačí čas. Lékaři i specialisté upozorňují, že právě první rok po takovém poškození mozku je zcela zásadní. V tomto období má totiž hoch největší šanci udělat pokroky, které mohou rozhodnout o jeho budoucnosti.
„Nepřejeme si nic jiného, než aby se Kristiánek opět mohl schovat pod peřinu a vybafnout na nás, to miloval. Věříme, že se tak jednou určitě stane a že se náš malý chlapeček vrátí domů,“ doufá Tadeáš Kruml.
