„Firma vznikla na uniformách. Když ji v roce 1995 můj otec založil, podařilo se mu sehnat první zakázky a výrobě uniforem se věnujeme doteď. Zbylých 20 procent je pánská konfekce,“ přibližuje ředitel a syn zakladatele Pavel Koutný mladší.
Textilka má aktuálně v Česku 111 zaměstnanců, část výroby přesunuje i do zahraničí. Ročně vyrobí zhruba 400 tisíc kusů oděvů a její obrat se pohybuje kolem půl miliardy korun.
Výčet vyráběných uniforem je obsáhlý. Mimo členů Hradní stráže firma obléká i českou policii, hasiče, Vězeňskou službu nebo celníky. Co se týká vojenské výstroje, kromě české armády vstoupila na mezinárodní pole a šije i pro Rakousko, Nizozemsko nebo Slovensko.
„U státní zakázky je vždy vyhlášena soutěž a každá firma přinese perfektně zpracovaný vzorek podle stanovených kritérií. Situace je ale bohužel taková, že hlavní roli hraje cena, získat zakázku je tedy čím dál těžší,“ nastiňuje Koutný.
Strojírenská firma přibrala do portfolia zemědělství, postaví i nový kravín |
Podnik se totiž snaží konkurovat velkým společnostem, jež drtivou část výroby přesunuly do Asie, a tím se jejich náklady snížily.
„My se snažíme vyrábět hlavně v Česku, u některých výrobků se nám to daří. Ceremoniální uniformy pro Hradní stráž, další složité kousky a také pánské obleky vyrábíme v tuzemsku. Jsou to výrobky, u nichž je nutné garantovat špičkovou kvalitu, je tam spousta různých komponentů. Do zahraničí jsme přesunuli tu část výroby, která není tolik technicky náročná,“ popisuje ředitel.
Pomáhají i s vývojem
Od minulého roku firma vyrábí obleky i do Finska, do budoucna by chtěla rozšířit své portfolio o další armády Severoatlantické aliance. Díky letitým zkušenostem pomáhá také s vývojem nové výstroje.
„S holandskou armádou máme domluvené ve smlouvě, že se budeme podílet na vývoji nových výstrojních součástek,“ říká ředitel.
Celý proces výroby začíná dlouho předtím, než švadlena usedne k šicímu stroji. Na počítači vytvořený střih se uzpůsobuje na jednotlivé velikosti, výsledný návrh pak putuje do další místnosti, kde se z látky nařežou jednotlivé části obleku. Až poté vše zamíří k šičkám.
„Ty dostanou z výroby doprovodný list, takže potom víme, co všechno bude na oděv potřeba a jaké speciální doplňky nám musí dodat ze skladu – jsou to například knoflíky, nášivky nebo stuhy,“ objasňuje mistrová prostějovské dílny Renata Dohnalová během prohlídky výroby.
Betonárnu na Olomoucku vylepšilo 200 milionů, naráží však na nedostatek surovin |
Spatřit tu lze velký počet nejrůznějších strojů, jedním se dělají dírky na saku, dalším vyšívají jména, jiný slouží k lepení rukávů. Některé jsou ve firmě od jejího počátku.
„Státní znaky si ovšem necháváme vyšívat v nedaleké firmě, tam je zapotřebí extrémní preciznost,“ dodává vedoucí výroby Luděk Skokánek.
Ti nejlepší vyrábějí vzorky
Nejsložitější na výrobu jsou již zmíněné ceremoniální uniformy. „Výroba jednoho saka trvá běžně dvě až tři hodiny, ale na ceremonie jsou uniformy bohatě zdobené, a proces se tak vyšplhá až k trojnásobku času,“ vysvětluje Koutný.
Svá specifika má i oblečení pro speciální jednotky armády a policie. Například bundy pro odstřelovače musí mít velké množství kapes a nejrůznějších poutek, aby si do nich mohli vojáci zastrkovat větvičky pro lepší skrytí v terénu.
Náročná je také výroba oděvů pro letce a stejně tak oblečení, které musí být z nehořlavých tkanin a kovových zipů na nehořlavých stuhách.
Meopta investuje 700 milionů do přesné a čisté výroby polovodičových součástek |
Zvláštní část výroby tvoří sekce, kde se připravují vzorky oděvů do jednotlivých státních soutěží.
„Tady máme naše úplně nejlepší lidi. Vzorové uniformy a obleky musí být naprosto perfektní, všechno musí být do detailu propracované,“ ukazuje Skokánek. Na kvalitním vzorku oděvu dodaného do soutěže totiž může záviset zakázka na rok či dva, někdy ale až čtyři léta.
Sehnat pracovníky je stále větší problém
Firma v Prostějově navazuje na bohatou tradici textilního průmyslu, jímž bylo město známé hlavně díky někdejšímu Oděvnímu podniku. Ten na vrcholu zaměstnával přes deset tisíc lidí a obor vzkvétal. Dnes je však situace jiná.
Firma Koutný vyrábí široké spektrum oděvů.
„V Prostějově je stále největší koncentrace oděvní lidské zručnosti, šikovných lidí ale postupně ubývá, protože stárnou a nemá je kdo nahradit,“ nastiňuje Koutný a dodává, že firma má téměř nulovou fluktuaci. Zaměstnanci z ní neodchází, ale zároveň nedochází ke generační obměně, protože mladých znalých řemesla se zoufale nedostává.
„Našim pracovníkům je průměrně okolo 50 let. Mladých zájemců je minimum a problém časem bude, že je to řemeslo nebude mít ani kdo naučit, neboť chybí mistři odborného výcviku,“ objasňuje Skokánek.
Podnik se v minulých letech snažil ve spolupráci s místní střední odbornou školou obnovit obor krejčová a krejčí, kvůli malému zájmu ale nakonec nebyl otevřen.
„Problémem též je, že krachují malé firmy. Nevidíme to rádi, neboť víc lokálních firem by znamenalo motivaci, aby se lidé o tohle řemeslo zajímali,“ dodává vedoucí výroby.
Společnost Koutný už investuje do automatizace, některé výrobky jako zmíněné ceremoniální uniformy ale budou lidský um vyžadovat vždy.
