Kolona „prasat“, jak část motorkářské veřejnosti čezetám přezdívá, dorazila k jedné z prostějovských průmyslových hal z nedalekého Plumlova. Tam se od čtvrtka do neděle koná mezinárodní sraz historických skútrů, kterého se účastní i majitelé dalších strojů jako Tatran nebo Manet.
Na většině přítomných byla znát zvědavost na klasiku v nové podobě z 21. století i na továrnu, kde se z velké části vyrábí a kompletuje. Hlavně zpočátku část neskrývala určité pochybnosti, častým tématem byla téměř bezhlučná jízda elektroskútru s označením Čezeta 506.
„To je až nebezpečný,“ hodnotil postarší muž, zatímco se po dvoře u haly proháněl jeden zájemce o svezení za druhým a kromě občasného zapískání brzd a lidských hlasů vládlo ticho ostře kontrastující s předcházejícími chvílemi, kdy se místem při příjezdu kolony rozléhal řev původních čezet.
„Je výborná a asi je to budoucnost. Projížďka tady byla krátká, takže na nějaké podrobnější hodnocení je to málo, ale celkově to bylo příjemné. Ta tichá jízda je nezvyklá, na tom starém stroji člověk vjede do ulice a všichni o něm hned ví. Ale asi je to jen otázka zvyku,“ hodnotil například Radek Hlavatý, který už sedm let jezdí s Čezetou 502.
„Podle mě se to může uchytit, dneska je hodně silná retro vlna, která je vidět i na jiných výrobcích. Designově je to podařené. Ale samozřejmě záleží na parametrech, spolehlivosti, servisu a ceně. Nicméně mně se to líbí,“ dodal.
Elektroskútr čezetáře zaujal, jako největší zápor hodnotili cenu
U některých vyvolala projížďka očividné nadšení. „Příjemné poježdění, oproti staré čezetě je těžší, ale zase živější a zabrzdí téměř na místě. Jsou hezké, zvlášť ta žlutá. Ještě minulý týden jsem říkala, že elektroskútr bych nikdy v životě nechtěla, ale teď se mi to zalíbilo tak, že na něj asi začínám šetřit,“ smála se předsedkyně Skútr klubu Čezeta Jitka Kubálková.
„Mrzí mě sice, že značka Čezeta byla nezaregistrovaná a nezůstala v českých rukou, ale zdá se, že anglický majitel je šikovný a má dobrý nápad. Většina ovšem zřejmě půjde na vývoz. Kolik lidí si novou čezetu pořídí tady v Česku, je otázka, je to hodně drahé. Moje nynější mě i se všemi opravami vyšla celkově tak na padesát šedesát tisíc,“ doplnila.
Právě cena byla druhým hojně diskutovaným tématem. Základní varianta začíná na částce 255 tisíc korun bez DPH a v případě volby vyšší řady se silnějším motorem a vyšší kapacitou baterie či různých nadstandardních doplňků může přesáhnout i 300 tisíc.
„Cena je vysoká, ale je to technologicky špičkový stroj postavený z nejlepších komponentů. Cílíme na trh luxusních produktů, v kategorii levných skútrů už je tady spousta značek z Asie. Navíc podnikatelské prostředí v České republice nahrává tomu dělat spíše něco kvalitního v malých sériích,“ komentoval otázku ceny obchodní ředitel Matěj Oliva.
Českou klasiku vzkřísil do moderní podoby Brit
Přestože nová elektročezeta není „lidovou“ záležitost, firma už má své podporovatele. Nedávno sháněla další kapitál na rozšíření výroby pomocí crowdfundingu a během několika dní cílovou částku získala.
„Třeba až se zvýší objem výroby, tak cena trochu klesne, navíc ceny starých čezet v posledních letech astronomicky rostou. V inzerátech už se nabízí třeba i za 100 tisíc, s postranním vozíkem dokonce i za 150,“ přemítal Jiří Kuchtíček ze Skútr klubu Brno, který jezdí na čezetách zhruba deset let.
„Je záslužné, že ta značka byla zachráněna. Ze začátku jsem k té nové verzi byl docela skeptický, vypadalo to jako nějaký pokusný králík, zatímco klasika je klasika. Ale docela se mi to líbí, tedy až na cenu. Stará čezeta už je tak spíš na vyjížďky a srazy, tohle se víc dá využít na běžné každodenní dojíždění,“ dodal.
Původní skútry Čezeta vyráběla od roku 1957 do zastavení výroby v roce 1964 Česká zbrojovka Strakonice a vyvážela je do celého světa. Vyrobilo se téměř 130 tisíc kusů ve třech modelových řadách 501, 502 a 505. Původní skútr osazený dvoutaktním motorem dosahoval rychlosti zhruba 80 kilometrů za hodinu.
Nové elektroskútry mohou podle výrobce v silnější variantě jezdit ještě o čtyřicet kilometrů v hodině rychleji a na jedno nabití zvládnou kolem 150 kilometrů. Záleží ovšem na stylu jízdy a také využívání rekuperace. Nabít je lze pomocí jakékoliv přípojky do dvou třetin za hodinu, do plné kapacity za tři a půl hodiny.
Značku obnovil Brit Neil Eamonn Smith, sériová výroba začala v lednu letošního roku a produkce zatím dosahuje zhruba deseti strojů měsíčně. V nejbližších měsících by se ale měla právě díky získaným penězům zvýšit.
Většina elektročezet míří do západní Evropy, především do Francie, Velké Británie či Belgie, zhruba třetina do Česka či na Slovensko. Hala, kde je firma vyrábí, přitom neslouží podobnému účelu poprvé. Kdysi patřila k zaniklé automobilce Wikow, která vyráběla limuzíny i náklaďáky.
