Tomáš Pospíšil ze Zábřeha, odborník na „obouvání“ koní, tak koval koně na slavné závody na zamrzlém jezeře ve Svatém Mořici ve Švýcarsku, v horském centru společenské smetánky. Dostihy se jely v polovině února.
Jak dopadli koně, které jste měl na starost?
Je to ve Švýcarsku ohromně sledovaná akce a společenská událost. Na zamrzlém jezeře ve Svatém Mořici se běží několik dostihů a sledují je desítky tisíc lidí. Ten, kterého se zúčastnili koně z České republiky, byl na 2 700 metrů a koně navíc museli zdolávat proutěné překážky. Koval jsem na jeden z dostihů dva koně. Khalshani doběhl šestý a bral tak ještě finanční odměnu. A Crul Mole Joe skončil hned za ním. Vzhledem k tomu, že dosud na ledu neměli žádné zkušenosti, to bylo dobré.
Co jste si řekl, když jste dostal „zakázku“ okovat koně pro závody na ledu?
Myslel jsem si, že mě nemůže nic překvapit, protože jsem koval koně pro řadu dostihů a koval jsem i vítěze Velké pardubické. Když jsem ale dostal od majitele Jiřího Charváta a trenéra koní Pavla Tůmy nabídku okovat koně pro závody na ledu, bylo všechno jinak. Vždyť u nás se nic takového nejezdí, takže tady není možné sehnat ani speciální podkovy, které na ledu nekloužou. Podkovy jsem si objednal ve Švýcarsku.
Šampioni kovaní Tomášem PospíšilemPeruán: trojnásobný vítěz Velké pardubické Registana: dvojnásobná vítězka Velké pardubické Dummonie: vítězka jednoho z největších slovenských dostihů Cena zimnej královnej Trip to Rhodos: vítěz slavného italského dostihu Premio Coppa d’Oro di Milano Masini: vítěz slavného italského dostihu Gran Premio Merano Khalshani: vítěz dalšího prestižního italského dostihu Gran Corsa Siepi di Grosseto |
Jaké jsou vůbec podkovy pro dostihy na ledu?
Na dostihy se běžně používají podkovy z lehké hliníkové slitiny. Podkovy pro závody na ledu jsou ještě vybaveny ostrými břity, aby kůň mohl na ledu dobře zabrat a neuklouzl.
Měli koně čas zvyknout si na nové obutí?
Vůbec! V pátek jsme přijeli do Svatého Mořice, v sobotu jsem koně okoval a v neděli se běžel dostih, takže na žádné seznamování s novými podkovami neměli čas.
Proč jste je vlastně neokoval už v Česku?
Je to kvůli nebezpečí zranění. Ty břity v podkovách jsou hodně ostré a při přepravě by si koně mohli ublížit. Hned po doběhu, vydýchání a krátkém odpočinku dostali koně zpátky podkovy, se kterými přijeli do Švýcarska. Zase kvůli tomu, aby si neublížili při zpáteční cestě. Vlastně speciální obutí tak měli jen dva dny.
Znal jste koně, které jste okoval pro závody na ledu?
Oba znám velmi dobře, protože jsem je už koval několikrát, a vlastně se dá říct, že se jim starám o kopyta už několik let. Podkovy si už nekovám, protože se to nevyplatí. Kupuji vyráběné a ty upravuji koním na nohách. I na dostihy ve Švýcarsku jsem je koupil ve velikostech, které mají oba koně, a ty jsem jim nakoval a přímo na noze ještě poupravil. U koní je to zkrátka jako u lidí. Obutí se kupuje podle velikosti.
Koval jste i vítěze Velké pardubické. Které a co to pro vás znamenalo?
Z vítězů Velké pardubické jsem koval například Peruána nebo Registanu. Kovat vítěze našeho nejslavnějšího závodu je jako obouvat mistra světa v atletice.
Jak úspěšný byl váš loňský rok?
Khalshani loni vyhrál v Itálii velmi uznávaný dostih Gran Corsa di Grosseto v italském Grossetu. Jiný kůň, kterého jsem koval pro stáj pana Charváta, Trip to Rhodos, vyhrál slavný dostih Premio Coppa d’Oro di Milano v italském Miláně. Loni pak vítěze jedenácti dostihů.
Kováte i obyčejné koně?
Samozřejmě. To je moje hlavní práce. Spíš bych řekl, že se koním starám o kopyta. A nejen koním. Ošetřuji kopyta i jiným zvířatům. Teď po návratu ze Švýcarska budu ošetřovat kopyta tisícovce krav. Těm se jenom nedávají podkovy.
Jaký je vůbec rozdíl v kování obyčejných koní a šampionů?
V přístupu nesmí být žádný. Vždycky se snažím, aby se kůň cítil s podkovami co nejlépe. Je lhostejné, zda je to šampion, nebo tahá dřevo v lese. Práce s nohama dostihových koní je však mnohem náročnější na přesnost. Je to takřka hodinářská práce. Dostihoví koně jsou totiž přešlechtění a mají malá kopyta. Na přibití je jen slabý pásek mrtvé rohoviny. Kdybych se netrefil, kůň může mít nepříjemně poraněnou nebo nevratně poškozenou nohu.
Jak jste se vůbec dostal ke své profesi?
Vlastní praxi mám dvacet let, ale u koní se pohybuji od svých šesti. Bylo nějak samozřejmé, že se vyučím kovářskému řemeslu. Měl jsem štěstí, protože jsem se vyučil u renomovaného kovářského mistra Josefa Žilky a mohl u něj pracovat jako tovaryš. Když jsem potom někde řekl, že jsem se u něho učil, tak mi to otvíralo dveře.
