Se stodvacetikilovým pytlem běžel na rameni posledních pár metrů, hodil ho na vysoký stůl a vše bylo jasné. Jiří Tkadlčík v euforii roztrhl své tričko ve dví, protože právě získal světový titul kategorie do 105 kilogramů.
„Jsem strašně šťastnej, protože jsem byl obyčejnej nemocnej kluk z Přerova a všichni mě zatracovali, a teď jsem mistr světa,“ jásal devětadvacetiletý silák.
Sean Demarinis z USA, Artem Kobanov z Ruska či Japonec Mizuki Toyota. Proti Tkadlčíkovi se postavilo patnáct soupeřů z celého světa a utkali se v pěti disciplínách.
„Takže když tři vyhraju a dvakrát budu druhý, bude to stačit,“ plánoval, a že nešlo o chvástání začal ukazovat hned od začátku.
V přenášení 420kilového jařma byl těsně druhý, tlakovou kombinaci jasně vyhrál, a když ve své parádní disciplíně mrtvém tahu zvedl 390 kilogramů, triumfálně se usmál a rozhlédl kolem sebe. Stovky Přerovanů šílely, vždyť právě posunul světový rekord své váhové kategorie.
„Chci, aby si lidé z mého příběhu vzali cokoliv, co je popožene dál“
Lotyš Maris Rozentals si pak sice nechal naložit rovné čtyři metráky, ale k úspěšnému pokusu mu kousek chyběl. Vydané síly mu pak scházely v disciplíně Viking Press, 170kilogramové závaží dostal nad hlavu pětkrát, zatímco Tkadlčík o sedm opakování víckrát a lepší nikdo nebyl.
„Přitom od třetího mi křečovaly záda,“ kroutil hlavou přerovský silák. Znovu ukázal svou buldočí povahu, díky které překonává i zdánlivě nemožné váhy. Završil se tím neuvěřitelný příběh muže, který od tří let trpí cukrovkou prvního typu a musí si píchat inzulin čtyřikrát denně.
„Pokud si někdo z mého příběhu vezme cokoliv, co ho popožene dál, co ho motivuje a donutí být lepším, tak jsem svůj úkol splnil na sto procent,“ emotivně líčil Tkadlčík.
Z nekonečného aplausu se mu draly do očí slzy. „Chci poděkovat každému, kdo tu stál, protože to není jen moje vítězství, ale i vaše. Všichni lidi, co tu byli, to na té desetileté cestě vyšlapali se mnou,“ vděčně vracel podporu zpět.
