Když se o pár týdnů později po povodni demoliční četa pustila do práce a bagr začal stavení bourat, truchlili tak napůl, bylo to pro ně i malé vítězství.
„My jsme si od začátku demolici přáli, už tu bydlet nechceme, chceme pryč,“ svěřila se tehdy Pavlína Eliášová.
Snili o malém mobilheimu, který by si postavili někde na samotě u lesa, daleko od řeky. Na začátku prosince si ho za více než půl milionu korun koupili a od té doby pro něj hledali vhodný pozemek. Jenže před pár dny se jejich sen o novém bydlení rozplynul.
Dům nasáklý vodou praská, ale na zbourání není. Nevíme, co bude dál, líčí žena![]() |
„Přišlo rozhodnutí ze stavebního úřadu, že mobilheim si nikde postavit nemůžeme, protože nemá certifikát na trvalé bydlení. Přitom když jsme ho od prodejce kupovali, ujišťoval nás, že ho ke stálému bydlení využít lze,“ zlobí se Pavlína Eliášová.
Je přesvědčená, že byli uvedeni v omyl a hodlají se bránit. „Navíc na Jesenicku takových mobilheimů stojí víc. Proto jsme mysleli, že postavit si toto bydlení nebude žádný problém,“ vysvětluje Pavlína Eliášová.
Mobilheim jen na vlastním
Podle stavebního úřadu v Jeseníku lze mobilheim postavit pouze na vlastním pozemku, pokud by stál kdekoliv jinde, byla by to černá stavba.
Partneři, kteří po povodních na svém pozemku již stavět nemohou, spoléhali na ministerský slib a půdu od Státního pozemkového úřadu, kterou mohou získat zdarma obyvatelé nejpostiženějších obcí.
„Rodin, které kvůli vodě přišly o bydlení, je v Jeseníku víc. O vytipovaných státních pozemcích s nimi jednáme a máme už předběžný souhlas, nyní tak běží potřebná administrativa, aby se celý převod dotáhl. Bohužel tím, že se pan Böhm a paní Eliášová tolik těšili, chtěli už mít něco svého a koupili si mobilheim, aniž by si dopředu zjistili, zda ho bude možné na katastru postavit, celou záležitost paradoxně zkomplikovali,“ vysvětluje starostka Jeseníku Zdeňka Blišťanová (TOP 09).
Jednou z podmínek u pozemků, které město získává od Státního pozemkového úřadu pro obyvatele, již při povodni přišli o všechno, je totiž fakt, že na nich musí stát trvalá stavba, což mobilheim nesplňuje. Obec se snažila partnerům pomoci i po vlastní linii a vytipovala pro ně dvě parcely ve vlastnictví města.
„Uvědomujeme si, v jak tíživé situaci se ocitli, přišli o bydlení, navíc se oba starají o třiasedmdesátiletou maminku pana Böhma, takže klobouk dolů před nimi. Bohužel ani v katastru města územní plán nedovoluje stavby pro rekreační využití, tedy ani zde nelze mobilheim postavit,“ popisuje jesenická starostka.
Kamilu Böhmovi a Pavlíně Eliášové tak nezbývá nic jiného, než mobilheim vrátit a doufat, že dostanou zpátky investované peníze. Svého snu o novém bydlení se ani po těchto peripetiích nevzdávají.
„Od pojišťovny jsme získali peníze za dům, spolu s penězi za mobilheim ještě zažádáme o dotaci z programu Živel 3. Sousedi dostali mnohem větší pojistku, ti na dotaci nedosáhnou, ale my bychom mohli. Pak bychom si postavili malý přízemní domek, nic víc nepotřebujeme,“ plánuje Pavlína Eliášová.
Prozatím všichni bydlí v bytě, který získali od města, ale spokojeni tam nejsou. „Nechceme si stěžovat, město se o nás stará dobře. Ale je to tu malé. Celý život jsme byli zvyklí na domek se zahradou, pěstovali jsme si zeleninu a tady nemáme vůbec nic. Navíc bydlíme v patře a to nám starost o mou maminku komplikuje,“ líčí Kamil Böhm.
Pomůže dotace?
Město zvažovalo, že by zkusilo vyjednat k bytu zahradu, nakonec však vsadilo na komplexní řešení. „Jsme v úzkém kontaktu s Člověkem v tísni, který nám tu hodně pomáhá, jezdí k nám zástupci Centra pro regionální rozvoj a všichni hledáme cesty, jak dosáhnout toho, aby mohla rodina konečně bydlet. Pokud by se snaha získat dotaci zkomplikovala, jsme připraveni vypomoci jinak,“ dodává Blišťanová.
Podle svých slov nemá radost, že se kvůli byrokracii a složité administrativě vše vleče.
„Lidé mají pocit, že se pořád nic neděje, to čekání je dlouhé. Ale z pohledu dotčených institucí se zase setkávám s názorem, že se na ty poměry vše děje docela rychle. Lidi ujišťujeme, že děláme, co je v našich silách, ale pro představu, jen na vklady státních pozemků do majetku města jsme čekali několik měsíců, teprve poté jsme mohli začít jednat o převodních smlouvách na dotčené obyvatele. Nyní, když už je vše předjednané, celá záležitost spěje do zdárného konce,“ ujišťuje starostka.
19. října 2024 |