Těžce ošetřovatelní pacienti s autismem musejí navštěvovat speciálního zubního lékaře. U nich jsou však čekací lhůty delší než půl roku.
„V Olomouckém kraji vzniká první takováto ambulance, nejbližší funkční je až v Luhačovicích. Existují i soukromé kliniky, ale ty jsou velmi drahé,“ uvedl vedoucí pracoviště v Olomouci Jan Nykl.
Společně s vědci z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně se pracovníci centra snaží vytvořit metodiku. Ta by tak mohla návštěvu zubaře pacientům s poruchou autistického spektra (PAS) ulehčit.
„Snažíme se sehnat odborníka, který by pravidelně docházel například jednou za měsíc a učil by děti zubnímu ošetření a dentální hygieně,“ sdělil Nykl.
„K tomu by mohly sloužit nejrůznější metody a pomůcky, například barva pláště zubaře nebo zvláštní čepice, které by si pacienti zafixovali a lépe si na ošetření zvykali,“ popsal možné postupy.
Co je PASJako poruchy autistického spektra (PAS) se označují poruchy nervového systému, které zahrnují autismus, Aspergerův syndrom a další stavy. Dnes již tyto poruchy nejsou oddělenými diagnózami, jde o jedinou poruchu, a to poruchu autistického spektra. Lidé s PAS jsou často velmi citliví na smyslové podněty a vyznačují se problémy se sociální interakcí a v sociální komunikaci a také omezenými, opakujícími se vzorci chování, zájmů nebo činností. Zdroj: Wikipedie |
Centrum se přestěhovalo z menších prostor do větších, takže můře nabídnout služby více klientům.
„Zároveň se stěhováním do nových prostor jsme mohli personálně posílit. Nyní je naše kapacita 90 dětí na individuální trénink a aktuálně jsme zhruba na polovině. Do konce roku ji ale zaplníme,“ předpověděl Nykl.
Oficiálně je přes čtyři stovky autistů
Podle mapy autismu spolku Děti úplňku je v Olomouckém kraji 413 lidí s PAS, nejedná se však o všechny. Tato statistika totiž zahrnuje pouze osoby, které jsou vedené v databázi příspěvku na péči.
Průměrný odhad výskytu autismu udává, že se tato porucha v průměru objevuje až u dvou procent populace.
„Podle speciálního modelu se dá spočítat, že takových osob do 11 let je v Olomouckém kraji 1 100,“ vyčíslil Nykl.
Výskyt PAS je podle něj až čtyřikrát častější u chlapců než u dívek. Je to však dané lepší schopností dívek symptomy skrývat.
Centrum nabízí tři typy služeb. Sociálně aktivizační službu, ve které se děti učí potřebné dovednosti do školy nebo školy, dále sociální rehabilitaci pro dospívající a dospělé, pro které je důležité rozvíjet schopnosti pro běžný život, a poté centrum denních služeb zajišťující rodičům čas na odpočinek.
Hudba děti rozesměje
Ve středisku jsou také nové prostory pro muzikoterapii. Dětem s PAS pomáhá například prožívat emoce nebo relaxovat.
„Je to velmi emoční záležitost. Některé děti hudbu zvládají dobře, někteří mají se zvuky trochu problém, a tak se s tím zatím seznamují,“ svěřila se speciální pedagožka Jana Pavelková.
„Máme tu například africké bubny, džembe a tibetské mísy. Hudba děti dokáže rozesmát, ale i vyklidnit do spánku,“ doplnila Pavelková. Speciální místnost pro muzikoterapii, ale také například výtvarnou dílnu, nabízí centrum k využití i jiným organizacím v Olomouci.
Dospívající či dospělí klienti centra se také mohou učit samostatnému životu ve cvičném bytě.
„Je vybavený běžnými spotřebiči a nábytkem. Je zde třeba trouba, vařič, toustovač, pračka, žehlička, kávovar a podobně. Učí se zde také například převlékat postele nebo po sobě uklízet,“ popsala Pavelková.
Snaha je lehčí pacienty s PAS osamostatnit
O tom, zda dospělý člověk s PAS dokáže sám bydlet, podle ní rozhoduje, jaký typ poruchy má a zda například netrpí přidruženým mentálním postižením. Někteří zvládají běžně chodit do práce a zakládají vlastní rodiny.
V nových prostorách také vznikla kavárna, kde se dospívající a dospělí klienti učí obsluze a dalším dovednostem. Nyní funguje každou první středu v měsíci jako místo pro setkávání klientských rodin. V budoucnu má otevřít i pro veřejnost a fungovat jako chráněná dílna.
Jednou z prvních klientek centra v Olomouci byla nyní třináctiletá Valentýna. „Na nové prostředí a lidi kolem sebe si Vája zvyká celkem dlouho, většinou tak půl roku. Vzhledem k přístupu všech v organizaci Za sklem si ale zvykla docela rychle,“ přiblížila matka dívky Lucie Žaroská.
„Snažíme se ji co nejvíce osamostatnit v oblékání, obouvání, jídle, hygieně. Úsilí všech, co s Vájou pracovali či pracují, nese drobné ovoce. Pro někoho to jsou maličkosti, pro nás ale velký krok dopředu,“ ocenila žena.
