Podpraporčíci Marcel a Marcel Šlechtovi se ve službě potkávají od roku 2020.
„Stejné jméno, stejná hodnost, stejné oddělení. Marcel a Marcel Šlechtovi se liší pouze věkem a služebním číslem. Táta Marcel se v bezpečnostních složkách pohybuje od začátku devadesátých let. Jeho o čtyřiadvacet let mladší syn Marcel se rozhodl jít v jeho stopách,“ uvedla Martina Schrammová z personálního oddělení policie.
Syn Šlechta se rozhodoval mezi policií a armádou. „Věděl jsem, že nechci sedět u počítače ani stát dvanáct hodin u pásu. Rozhodoval jsem se proto mezi armádou a policií,“ popsal Marcel Šlechta mladší. Nakonec vyhrála policie.
„Měl jsem obrovskou radost a takovou otcovskou hrdost,“ prozradil táta Marcel, který od 90. let pracoval u městské policie ve Zlínském kraji.
K policii nastoupil v roce 2017 ve 47 letech. „Na pohotovostní a eskortní oddělení v Olomouci musel projít vstupními testy,“ poznamenala Schrammová.
Fyzické testy, psychotesty a prohlídka
Přijímací řízení se skládá ze tří částí: z fyzických testů, psychotestů a zdravotní prohlídky.
„Fyzické testy obsahují člunkový běh, celomotorický test, kliky a běh na kilometr. Fyzické testy lze v případě neúspěchu po natrénování opakovat. Psychotesty jsou zaměřeny na zjišťování osobnostních předpokladů, které jsou potřebné pro výkon služby u policie,“ vysvětlila Schrammová.
„Test fyzické způsobilosti pro mě nebyl problém. Celý život sportuji, věnuji se judu a motokrosu, takže jsem byl připraven. Pokud člověku není pohyb cizí, neměl by na fyzických testech pohořet,“ vysvětlil otec Šlechta.
S psychotesty je to náročnější, ale člověk s životními zkušenostmi v nich má podle Šlechty staršího výhodu. „S věkem zkušenosti přichází samovolně. Na psychotesty jsou starší ročníky lépe připraveny. Postupem let si člověk uvědomí, jak na co reagovat, a to zúročí právě při těchto testech,“ uvedl.
„Olomoucké krajské ředitelství nám vyšlo vstříc, abychom spolu mohli sloužit na jednom oddělení,“ řekl starší podpraporčík.
„Před několika lety bych si to vůbec neuměl představit, že bych se synem spolupracoval. Jsem za to olomouckému ředitelství vděčný,“ podotkl také starší z Marcelů.
Izolace Litovle a Uničova
Marcel Šlechta mladší nastoupil tam, kde jeho otec sloužil už dva roky. „Bylo to v době pandemie koronaviru, který se promítl i do náplně služby. Ale hodně mi pomohl kolektiv, do kterého jsem přišel,“ prozradil.
Za nouzového stavu třeba kontrolovali auta, která přijížděla a odjížděla z uzavřené Litovle, aby se koronavirová nákaza nešířila dále.
„Můj otec na čtyřkolce ve spolupráci s leteckou službou a psovody také dohlížel na dodržování uzávěry Litovle. Nad hlavou nám létal vrtulník a drony, které předávaly informace a my měli přehled o dění v celé oblasti,“ popsal.
„Toto byla mimořádka, za normálních okolností většinou jezdíme jako prvosledová hlídka,” vysvětlil syn Marcel s tím, že ‚zásahovka’ bývá u problémů jako první policejní složka.
„Jako prvosledová hlídka zajistíme místo, nastolíme pořádek a klid, zjistíme situaci a po nás přijíždějí obvodní policisté, kteří si případ převezmou,“ vylíčil mladší ze Šlechtů.
Stejné příjmení u policie není nikterak neobvyklý případ. Řada kolegů si ovšem musela na rodinnou dvojici Šlechtových zvyknout, protože mají stejné nejen příjmení, ale i jméno.
„Když přijde například předvolání ke svědčení u soudu, nikdy nevíme, komu je adresované. Rozlišit nás lze jen služebním číslem,“ říká mladší z Marcelů.
„Policie nám poskytuje široké možnosti uplatnění, po získání zkušeností se každý může stát třeba psovodem, kriminalistickým technikem, vyšetřovatelem, instruktorem služebního výcviku. Kdo chce, tak si doplní vzdělání. Já sám studuji vyšší policejní školu v Holešově,“ prozradil Marcel starší.
