Pěstounská péče je pro spoustu dětí šancí dostat se do normální rodiny, pro zájemce jde ovšem o náročný proces. Táňa Laštůvková s manželem přivítali Dana do své rodiny, když mu bylo tři a půl roku. „Bylo to, jako by se nám narodilo druhé dítě, euforie,“ vzpomíná Táňa.
Začátky byly nicméně náročné. „Daneček velmi špatně mluvil. Také nevěděl, co je poslouchat, na koho se může upnout,“ popisuje.
Počáteční těžkosti nakonec Laštůvkovi zvládli. Pro pěstounství se rozhodli proto, že chtěli druhé dítě. „Máme vlastního syna a chtěli jsme ještě jedno dítě. Ze zdravotních důvodů ovšem nebylo vhodné, abych měla další své,“ přibližuje Táňa.
Vlastní syn nás oslovoval mami a tati. Daneček se na nás podíval a řekl: Mami? Tati? Vysvětlili jsme mu, že jsme máma a táta, kteří vychovávají děti. Od této chvíle už nám jinak neřekl.
