Bývalý místostarosta města Šoltys (ČSSD) si před časem zažádal na kraji o dotaci 200 tisíc korun z balíku na obnovu kulturních památek – na opravu fasády a výměnu oken ve zmíněné historické budově. Po zdařilé opravě se kraj ve smlouvě zavazuje vyplatit zmíněnou částku jako částečnou úhradu nákladů.
Celý balík dotací se projednával na dubnovém krajském zastupitelstvu. Když přišel bod na pořad hlasování, oznámil Šoltys podle zákona možný střet zájmů. A pak pro peníze na opravu historických památek včetně vlastního domu hlasoval. Problém v tom nevidí.
„Pokud zastupitel oznámí střet zájmů k určité záležitosti, která má být projednávána, není s tím dle platné legislativy automaticky spojen následek v podobě vyloučení z hlasování o dané záležitosti,“ hájí svůj postup Šoltys.
Je to politická chyba, neměl hlasovat, míní politolog
Při projednávání zmíněného bodu hlasovalo pro padesát členů zastupitelstva, proti nebyl nikdo, nikdo se nezdržel a jeden člen nehlasoval. „Je zjevné, že můj hlas neovlivnil výsledek hlasování,“ argumentuje Šoltys.
I to však současně vyvolává otázku, zda se v etické rovině neměl náměstek a člen rady hlasování spíše zdržet.
„Zastupitelstvo Olomouckého kraje není oprávněno k tomu, aby panu Šoltysovi znemožnilo o výše uvedené věci hlasovat. Avšak pan Šoltys se mohl hlasování sám zdržet a eliminovat tak případné konfliktní situace,“ říká právnička organizace Transparency International Apolena Ondráčková.
V tomto směru jí dává za pravdu i politolog Jakub Lysek z Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého. „Platí princip, že by člověk neměl hlasovat ve své vlastní záležitosti,“ říká Lysek.
„Pan náměstek neměl v tomto bodě hlasovat, vyvaroval by se tím třenicím a mimo jiné i zájmu médií. Je to politická chyba,“ dodává.
Nepostupoval v rozporu se zákonem, míní právnička
Odborníci však současně potvrzují, že Šoltys zvednutím ruky pro schválení vlastní žádosti o veřejné peníze žádný zákon neporušil.
„V obecné rovině platí, že by pan Šoltys neměl upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmem veřejným. Z dostupných dokumentů nevyplývá, že by k tomuto došlo, neboť ve finanční podpoře na opravu historických budov lze spatřit i markantní přínos pro veřejnost jako takovou,“ uvedla Ondráčková.
Podle ní tedy politik nepostupoval v rozporu se zákonem či mravními zásadami. Sám Šoltys na otázku k etické rovině hlasování o dotaci na opravu vlastní nemovitosti neodpověděl.
Já bych do toho nešel, říká opoziční zastupitel
Opoziční zastupitel a starosta obce Dolní Studénky Radim Sršeň (STAN) řeší dilema o možném střetu zájmů podle svých slov poměrně často.
Jako starosta a zároveň krajský zastupitel se do něj může dostat snadno, například při získávání dotací pro obec, ale i při stavbě chodníku před vlastním domem. Rozlišuje proto, zda jde o veřejný zájem a přínos pro obec, nebo zda by z toho měl mít něco pro sebe.
„Myslím, že pan náměstek se měl hlasování zdržet, aby se vyhnul podezření a zájmu médií,“ říká Sršeň.
„Já bych si ani o dotaci na osobní projekt nežádal. Právě proto, že by to mohlo vyvolat spekulace o důvodech takového jednání,“ dodává s tím, že i jako starosta se snaží vyhnout jakékoliv možnosti čerpání veřejných peněz, aby předešel podezřením.
Čtyři domy v Lipníku
Náměstek Šoltys je majitelem hned několika nemovitostí v Lipníku nad Bečvou. Podle výpisu z katastru nemovitostí vlastní dva historické domy přímo na náměstí a další dvě nemovitosti a pozemky na okraji města. To potvrzují i záznamy v Centrálním registru oznámení, které politici musí vyplňovat.
Zároveň k 1. září loňského roku přiznal náměstek tři hypoteční úvěry v celkové výši čtyři a půl milionu korun.
Za rok 2017 přiznal Šoltys jiný peněžitý příjem 266 tisíc a 65 tisíc korun z podnikatelské nebo jiné činnosti. V jednom z historických domů v Lipníku je na něj psána trafika, další prostory v domech náměstek pronajímá.
