Stádo vzácných pouštních antilop oryx v zoologické zahradě na Svatém Kopečku u Olomouce se v lednu rozrostlo hned o dva kusy, jde o samečky.
„Březí jsou i další samice, a proto přírůstků očekáváme hned několik,“ předeslala mluvčí zoo Iveta Gronská. Nyní jsou tito přímorožci na zimovišti.
„Vypouštění oryxů je závislé na počasí. Většinou nastává v květnu, od října pobývají na zimovišti. S tím souvisí i březost samic a následné datum porodů – čím je tepleji a čím dříve oryxe můžeme vypustit ze zimoviště, tím dříve samice venku zabřeznou a tím dříve se na zimovišti narodí mláďata,“ objasnila zooložka Libuše Veselá.
Oryxové jihoafričtí se projevují takzvaným distančním chováním, kterým si jednotlivá zvířata pečlivě udržují od sebe vzájemný odstup. Porušují jej pouze v případě souboje, páření nebo ve vztahu mezi matkou a mládětem.
Samice rodí mládě odkládacího typu. To znamená, že v přírodě mládě po nakojení od matky odchází a samo si zvolí místo, kde ulehne. Matka se však za ním nevydává. Svou pachovou stopou by mohla přilákat predátora, jako je třeba lev nebo levhart.
Několikrát denně mládě bučením přivolá, nakojí ho a nakonec ho dokonale očistí, aby ho případný dravec nevyhledal podle pachu. Poté malý oryx sám odchází zpět do úkrytu.
„Pokud má dost mléka a péči samice, první dny se téměř nehýbe, leží při zemi, s hlavou přitisknutou k zemi a s ušima ke krku, vypadá jako hromádka písku, působí tak velmi nenápadně. Svým zbarvením písek i připomíná,“ popsala Gronská. Později se mláďata drží pohromadě a vytváří takzvané školky.
Zdobí je úhoří pruh
Olomoucká zahrada chová africké oryxe od roku 1973 a patří k nejúspěšnějším chovatelům těchto sudokopytníků v Evropě. V roce 1975 získala i zvířata z odchytu v Namibii.
„Za celou dobu chovu zde došlo k 334 porodům. Mláďata se rodí po zhruba osm a půl měsíce trvající březosti. Tento poddruh africké pouštní antilopy zdobí jedinečná černobílá kresba, stejně jako typický úhoří pruh na zádech. Dlouhé rohy vzhled umocňují,“ doplnila mluvčí zoo.
Jejich skupiny čítají přibližně patnáct členů, někdy se však stáda při svých dlouhých cestách za vodou a potravou setkají a dále pokračují v počtu až dvou set jedinců.
Ve skupině panuje přísná hierarchie. Výsostní postavení má dominantní samec, samice vedou po vypuštění do výběhu vzájemné ritualizované souboje, které vedou k seřazení do hierarchického žebříčku.
