„Ač se to nezdá, každá labuť je jiná a liší se proporcemi hlavy nebo postavením zobáku. Jak je vidím několikrát do roka, mám je nakoukané. Bohužel tak, jako poznám já je, ony už znají mou tvář a prchají přede mnou,“ líčí amatérský ornitolog Tomáš Oplocký z Prostějovska.
Při kroužkování a záchraně labutí, kdy ptáky vysvobozuje ze zajetí rybářských vlasců a zaseknutých háčků, se tak musí maskovat, nebo dokonce schovávat za zády dětí, aby je vůbec odchytil.
„Díky kroužkům dokážu zmapovat pohyb labutí i jejich osudy a byl jsem svědkem příběhu, kdy labutí samice stihla vystřídat tři partnery, než se vrátila ke svému původnímu samci, který na ni mezitím tři roky čekal a vychoval jejich potomky. Pověstná labutí láska až za hrob tím dostává vážné trhliny,“ usmívá se Oplocký.
Není vhodné k labutím pouštět psa, mohou ho ušvihat křídly, fatálně zranit dokážou i malé dítě.
