Bylo to někdy začátkem sedmdesátých let, když tehdy asi čtyřletá předškolačka dostala od svého tatínka, který jezdíval na služební cesty, ořezávátko. Vyšlo levněji než třeba panenka, nicméně pořád umělo malou Zdenu potěšit. Základ její sbírky má tvar malého žlutobílého budíku.
„První ořezávátka, to byla malá hračka, pes nebo ježek s kývající se hlavičkou. Zalíbilo se mi to. Jak šla školní léta dál, přicházely funkční strojky. Třeba s doplněnou násobilkou, kterou se dalo otáčet a ukazovalo to výsledky,“ povídá Piroltová a bere u toho do ruky své milované předměty, jimž říká „po hanácke“ ořezovátka.
Lidé na dovolených shání zlato, knížky, oblečení, já ořezávátka.
