Takové jsou výsledky pilotního projektu „Ordinace pro osoby bez přístřeší“ ministerstva zdravotnictví, kdy preventivní týmy složené ze sociálních pracovníků, všeobecné sestry a řidiče oslovovaly klienty přímo v terénu a motivovaly je k návštěvě ordinace pro lidi v nouzi.
U lidí bez přístřeší se ukázalo, že mnohdy nedokážou odhadnout závažnost svého zdravotního stavu, případně se z různých důvodů obávají návštěvy lékaře a řeší až akutní potíže.
„Naši pracovníci do terénu vyrážejí pravidelně, provádějí zdravotní edukaci, informují nemocné o možnosti navštívit lékaře. V případě, že vědí o nemocném pacientovi, snaží se jej motivovat k řešení svého zdravotního stavu,“ objasnil vedoucí střediska Samaritán pro lidi bez domova Alexandr Dvořák.
Ne vždy se to ale daří. „Část klientů přesto svůj zdravotní stav řešit odmítá,“ dodal. Někdy podle něho trvá nějakou dobu, než se podaří klienta přesvědčit. V případě potřeby mohou pracovníci charity klientům zajistit i převoz do ordinace nebo do jiného zařízení.
„Díky edukaci, preventivním opatřením a včasnému řešení špatného zdravotního stavu lze většinou předejít zhoršení zdravotního stavu, které by velmi pravděpodobně vedlo k hospitalizaci klienta,“ upozornil Dvořák.
Ubylo výjezdů záchranářů
V uplynulých dvou letech, kdy pilotní projekt probíhal, se snížil i počet výjezdů záchranářů v místě, kde ordinace působí. Výjezdy k pacientům bez přístřeší jsou podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR dražší o 345 korun na jednoho pacienta.
„V síti běžných praktiků si tuto péči neumím představit. Nejen, že by nedokázali poskytnout hygienické zázemí a ošacení, ale nebyli by ani ochotni se o tuto skupinu postarat,“ míní pracovník záchranné služby Olomouc, který nechtěl uvést své jméno.
Ještě větší úspora je však v případě hospitalizací. Na lůžkách standardní a následné péče zůstávají pacienti bez přístřeší zbytečně dlouho. Nemají kam jít a nejsou ve stavu, kdy by se mohli vrátit zpět na ulici.
Podle odborníků by bylo potřeba mnohem více zařízení sociálních služeb a zařízení pro přechodné „vyležení“ stavů, které běžní pacienti řeší doma. Sociální pracovníci opakovaně zdůrazňují potřebnost těchto služeb a je zřejmé, že lůžka by znamenala i finanční úspory v systému.
Zdravotníci odhalí u chudých pacientů i černý kašel či tuberkulózu
Ordinace Charity Olomouc funguje pět dnů v týdnu a loni v ní vyhledalo pomoct bezmála 600 pacientů.
„Často se v ní setkáváme s výskytem infekčních onemocnění, například žloutenkou, TBC, černým kašlem nebo chřipkou, a také s výskytem parazitárních onemocnění, svrabem a vešmi,“ upozornil Dvořák.
Odhalilo se i rozšíření těchto nemocí v některých ubytovacích zařízeních a zabránilo se tak dalšímu šíření.
Roční chod olomoucké ordinace pro lidi bez přístřeší stojí zhruba 2,65 milionu korun. Úhrady zdravotních pojišťoven v minulosti pokryly jen 30 až 35 procent nákladů. Charita se tak musela spoléhat na příspěvky od kraje, města a dárců.
Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Ondřeje Jakoba mají ambulance pro chudé po ukončení pilotního projektu zajištěné financování z veřejného zdravotního pojištění.
„Znamená to, že všechny výkony u pacientů, kteří jsou v ČR nebo EU pojištěni, jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, tak jako ve všech ordinacích praktických lékařů,“ informoval Jakob.
