„Vnímám to i jako rehabilitaci mých předků, kteří byli po rozkulačení schopni se znovu postavit na nohy, i uznání za to, že jsme dali celý statek do pořádku,“ říká Zatloukal.
Statek ho provází od dětství, kořeny jsou silné. Rodina usedlost získala v polovině 19. století, v mírně zvlněné krajině ve výšce kolem 400 metrů nad mořem se ale hospodaří mnohem déle. Ondřej Zatloukal grunt převzal v roce 2016 od svého strýce, s nímž a ještě jedním zaměstnancem ho spravuje.
„Strýc je vystudovaný zemědělský inženýr, vedl mě a rozezvučel ve mně strunu vztahu k přírodě. Chová koně, od dětství jsem se kolem nich pohyboval. Vybudoval menší statek, který jsem později rozšířil,“ přibližuje Zatloukal, jenž dnes hospodaří na 40 hektarech v ekologickém režimu.
Obrovský deficit vidím ve sledování kvality půdy, vadí mi, jak s ní zacházíme. Všechno to pak doháníme chemií, je to naprosto neudržitelné.
