Situace kolem uprchlíků se dlouho zdála být relativně klidná, v létě se ale v Přerově desítky Romů dožadovaly před policejní služebnou prověření případu, kdy měly ukrajinské děti ohrožovat ty romské nožem. Vyšetřování to však nepotvrdilo. Uskutečnila se kvůli tomu jednání, jichž se účastnili i zástupci krajského úřadu. Jak to celé zpětně hodnotíte?
Vypadá to na vyvolávání interetnického napětí. Policie nevypátrala, že by někdo vytáhl nůž. Do brněnského incidentu žádné napětí mezi Romy a Ukrajinci nebylo. Vzniklo ale snadno, neboť ho někdo významně zveličil. Od té doby se to veze. Daleko přísněji bych trestal původce takového napětí, často pocházející z extrémního politického sektoru.
Od dubna přešla Krajská asistenční centra pomoci Ukrajině (KACPU) pod ministerstvo vnitra. Příliv uprchlíků postupně opadl, na co se teď kraj zaměřuje?
V tuto chvíli naše práce spočívá především v integračních a adaptačních strategiích. Protože od 1. července skončila plošná podpora ubytování běženců a byla zúžena pouze na takzvané zranitelné skupiny. To znamenalo přeubytování obrovského množství lidí. Obavy, že přes noc ztratí ubytování a před KACPU budou dlouhé fronty, se naštěstí nenaplnily. Byly to jednotky případů, které se podařilo poměrně rychle vyřešit. Kraj nyní zprostředkovává ubytování zhruba dvěma tisícům běženců z celkového počtu asi dvanácti tisíc s udělenou dočasnou ochranou.
Jak to po roce a půl vypadá s integrací válečných uprchlíků?
Můj pocit z průběhu zvládání migrační vlny z Ukrajiny je velmi dobrý. Myslím, že naprostá většina obyvatel kraje i České republiky to má stejně, pokud si odpovídá upřímně a pravdivě, že prakticky žádné problémy nevnímáme. Protože přicházejí lidé z nám blízkého kulturního okruhu, s podobným historickým, kulturním a duchovním zázemím. Pokud někteří z nich projeví zájem se tu trvale usadit, už ve druhé generaci nepoznáme, že nejsou odtud.
Naplnila se očekávání spojená s posílením ekonomiky?
Na trhu práce firmám dál chybí pracovníci, takže to není tak významné, jak bychom si přáli. Holt jsou tu matky s dětmi nebo rodiči a jsou pak příkladem sendvičové generace, kdy musejí pečovat o obě strany a nemohou tolik pracovat. Jakmile se rodiny znovu scelí, tedy až se k ženám s dětmi budou moct vrátit třeba manželé, otevře se jim větší možnost být ekonomicky aktivní.
Není potíž s uznáváním vzdělání a kvalifikací?
Je to problém české byrokracie, třeba Poláci byli daleko flexibilnější. Uznávání zahraničního vzdělání považuji za velkou komplikaci, protože například v sociálních službách a ve zdravotnictví bychom potřebovali spoustu středního personálu. Koneckonců kraj zřizuje 26 poskytovatelů sociálních služeb, velkou část z nich pobytových. Samozřejmě pacienti se chtějí s ošetřujícím zdravotníkem domluvit, čili je i třeba zintenzivnit jazykovou přípravu. Snažíme se tedy budovat kapacity vzdělávání.
Kraj poskytuje i poradenské služby. Má to konkrétní efekt?
Společnosti se poradenství a prevence velmi vyplácí. Nejdražší je totiž nechat lidi setrvávat v sociálních systémech. Máme například podnět Agentury pro sociální začleňování, abychom posílili dluhové poradenství. Jednám v krajské radě o peníze na podporu dluhových poraden, neboť tam cítíme, že nás tlačí bota.
Změnil se nějak původ dluhů?
Zatímco před covidem, kdy rostla ekonomika, šlo často o dluhy, jež pramenily z nezodpovědného chování, dnes přibývá lidí, kteří se do dluhové pasti dostanou, aniž by půjčovali na dárky či dovolenou. Jsou zodpovědní, jen nejsou schopní zaplatit své životní náklady. Pomoc však samozřejmě poskytujeme všem bez ohledu na příčiny dluhu.
Péče od 7.00 do 20.00 sedm dní v týdnu
Sociální služby loni upozorňovaly, že chybějí peníze. Jak dopadlo financování letos?
Musím říct, že přes všechna mračna na rozpočtovém nebi v posledních dvou letech, kdy jsme loni v létě ani netušili, zda vůbec nakoupíme energie, nakonec financování organizací poskytujících sociální služby dopadlo výrazně nad očekávání. Všechny požadavky byly až na malé výjimky uspokojeny na sto procent.
Kraj roky usiluje o to, aby lidé s postižením už nebydleli v ústavech, jako jsou Nové Zámky u Litovle, ale žili v bytech či domech. Kdy by to mohlo být dokončeno?
Pracujeme s letopočtem 2035, ale je to složitý proces. Je to i společensky náročné téma, teď mluvím konkrétně o transformaci pobytových sociálních služeb pro klienty s kombinovaným postižením. Protože všichni fandí tomu, aby se humanizovalo v sociálních službách, pokud to ale nebude vedle jejich dvorku, jak se obrazně říká. Zaplaťpánbůh už máme řadu příkladů dobré praxe, na nichž lze demonstrovat, že soužití je pak prakticky idylické.
Co klienti, pookřejí v novém prostředí?
Významně. Je to vidět na zdravotním stavu, duševním zdraví i snížení potřeby užívání psychofarmak. Přitom přechod není jednoduchý, pracovníci se tomu s nimi věnují zhruba dva roky, neboť ve většině případů ti lidé nepoznali nic jiného než ústavní prostředí. Najednou mají svůj obývák, pokoj, kuchyň. Chci zdůraznit, že to neděláme jen pro stávající klienty, ale hlavně ty budoucí, kteří už v ústavní péči neskončili, ale jednou jim bude čtyřicet padesát a rodiny už se o ně nebudou zvládat postarat. Jiné téma je pak humanizace sociálních služeb pro seniory.
Tam jste na tom jak?
Nemůžeme budovat domovy pro seniory pro patnáct dvacet lidí, to by nešlo zaplatit. Zaměřujeme se tedy na vysokou míru soukromí v pokoji nebo bytě, ovšem máme co dohánět. Dnes není samozřejmostí ani samostatné sociální zařízení. Bude to stát opravdu hodně peněz, je to na několik volebních období. Připravujeme i pilotní projekt partnerství veřejného a soukromého sektoru.
Na místo v domovech se čeká i víc než rok. Dá se to nějak řešit?
Musíme hodně zapracovat na tom, abychom co nejvíc oslabili tlak na pobytové sociální služby pro seniory. Řada žadatelů totiž bohužel stále poptává tento nejvyšší standard, přestože jsou v situaci, kdy pro ně není nutný a stačil by nižší stupeň sociální služby. Takzvané pečovatelské služby pomohou, když člověk nezvládá nějaké úkony sebeobsluhy, ale může zůstat doma, pokud třikrát denně přijde pečovatelka. Celé území kraje máme pokryté, jenže každá služba nabízí jiný rozsah, někde to je třeba jen pondělí až pátek od 8.00 do 15.30. Někdo ovšem potřebuje podat léky, převázat obvazy nebo pomoci s hygienou i večer.
Budete tedy měnit systém?
Od roku 2024 začne dvouleté přechodné období a od roku 2026 bude kraj vyžadovat jako podmínku udělení dotace, aby poskytovatel splnil jednotný standard. V časovém rozsahu to zatím vypadá od 7 do 20 hodin sedm dní v týdnu.
