Šucha, vedoucí katedry psychologie na Univerzitě Palackého, vnímá třídu 1. máje jako spojnici historického centra a širší části města s hlavním nádražím. Lidé by tu podle něj měli v ideálním případě váhat, zda se místo jízdy tramvají raději neprojdou.
„Když se ale na tu ulici dívám, nevidím záměr, aby po ní lidé chodili. Nic tu pro ně není. Žádné lavičky, chodníky nejsou moc široké, část místa na nich zabírají sloupy s lampami a trolejemi,“ ukazuje dopravní psycholog, zatímco míří od knihovny na náměstí Republiky směrem k hotelu Palác.
Hlavním motivem při rýsování plánů podle něj byla oprava tratě, aby ulicí mohly pohodlně, bezpečně a co nejtišeji jezdit tramvaje.
„Tato idea je určitě důležitá, ale je to jen malá část celku,“ podotýká Šucha.
Podle města je výsledek kompromis, dle opozice nepřijatelný
Novou třídu 1. máje dlouhodobě kritizuje opoziční hnutí ProOlomouc. „Celková kvalita architektonického řešení neodpovídá tomu, že jsme v klíčovém místě památkové rezervace,“ shrnul před časem architekt a předseda ProOlomouc Tomáš Pejpek.
„Z hlediska životnosti by to uspořádání ulice v této podobě mohlo zůstat například padesát let. Ovšem jestli to Olomouc myslí vážně a chce být turisticky atraktivní město, tak to nemůže takhle vypadat,“ dodal.
Město novou podobu ulice hájí. Náměstek primátora Filip Žáček nedávno zdůraznil, že se rozloha chodníků po opravách zvětšila o více než polovinu. Výsledek rekonstrukce označuje za ideální a rozumný kompromis.
Nová podoba třídy 1. máje |
„A to mezi zachováním ulice jako historické a dopravní tepny. Ať už pro tramvajovou dopravu, která tu jezdí od roku 1899, tak i pro zásobování. Díky úpravám chodníků se také výrazně zvýšil komfort pro chodce,“ vyzdvihl náměstek.
Navzdory kritice Žáček žádné změny na ulici neplánuje. Jen před hotelem Palác nechá radnice na jaře vysadit strom.
Kompromis zmiňuje i Šucha. Připouští, že obecně velké rekonstrukce – hlavně v sevřených centrech – kompromisem mezi jednotlivými funkcemi ulice skutečně jsou.
„Na třídě 1. máje k tomu ale nedošlo. Čistě technicky pojatá oprava ji degradovala na místo určené jen pro přesun. V horším případě autem, v lepším tramvají,“ podotýká Šucha.
Stejně jako ProOlomouc zmiňuje, že by bylo ideální třídu proměnit v pěší zónu s nízkými chodníky bez vyvýšených obrubníků, které nyní má. Označuje je za nejhorší možné řešení, jež chodníky ještě víc zužuje.
„A to nejen kvůli schodu. Funguje tu bezpečnostní zóna, člověk chodí nerad těsně u obrubníku – jde kousek od něj. Obrubník by tu vůbec nemusel být. Tramvaje by sice musely jezdit pomaleji, ale to by nevadilo. Co by to na tomto krátkém úseku způsobilo, o třicet vteřin delší jízdu,“ přemítá Šucha.
Vyhradit prostor hlavní ulice pro auta? Příliš velký luxus
I vysoké obrubníky třídu 1. máje podle Šuchy posouvají do stylu 70. let, kdy se při opravách ulic kladl velký důraz na oddělení jednotlivých funkcí a skupin uživatelů. Například právě chodci měli chodník jasně vymezený obrubníky.
„Jednotlivá místa se neřešila komplexně. Kdežto moderní přístup spočívá v tom, že daný prostor ve městě musí všichni využívat společně,“ srovnává dopravní psycholog.
Snad nejvíc ho dráždí parkovací místa, jež se jako zálivy na několika místech zařezávají do chodníků. Šucha je přesvědčený, že prostoru pro odstavení aut je tu příliš mnoho, byť současně uznává, že obyvatelé ulice potřebují někde parkovat.
Řešení je podle něj ukryté za vraty domů, na jejichž dvorech by se mohla auta schovat. Zajet by mohla i do postranních, mnohdy prázdných uliček, jež do třídy ústí.
„Například stání pro zásobování může být tam. Prostor hlavní ulice je příliš luxusní na to, abychom ho vyhradili pro auto, které tu bude stát jen nějaký čas. Jinak tu máme spoustu neobsazených čtverečních metrů, u nichž není možné žádné jiné využití,“ varuje Šucha.
Místo dlažby by expert před Palácem chtěl zeleň a stromy
Jak se blíží k hotelu Palác, tím víc se Šuchovi podoba ulice jeví jako smutnější. I když se stále rozšiřuje, není to nijak využité. Prostor před hotelem psycholog označuje za nejvíc problematické místo. Opět úzký chodník a zbytečná parkovací místa.
„Mohl tu být pruh zeleně či stromy, toto místo se dalo využít na posezení,“ rozhlíží se dopravní psycholog. Zaujme ho vydlážděný trojúhelník s modelem středověké brány, jež tu stávala. Těžko se mu určuje, k čemu má toto místo sloužit.
„Je úplně nesmyslně vyřešené,“ říká Šucha. V jeho očích mělo fungovat spíše jako velký sdílený prostor bez aut. Místo dlažby by na „ostrůvku“ raději chtěl zeleň a stromy.
„Byla by to skvělá klidová zóna, začínalo by jí historické centrum. Mohl tu být příjemný bod, který člověku řekne, tady to začíná, pojď pešky do centra. Teď to tak nevnímám,“ uzavírá Šucha.
