Pod klenbou olomouckého židovského svatostánku se z Tóry z roku 1880 četlo naposledy před téměř osmdesáti lety při vybraných bohoslužbách. Po požáru a demolici synagogy se toho příliš zachránit nepodařilo, doposud se vědělo především o šesti oknech s barevnými vitrážemi a sedmdesáti lavicích, které stojí v synagogách v Lošticích a Krnově.
Posvátný svitek skončil nejprve v Praze stejně jako dalších tisíce pergamenů z českých a moravských židovských obcí. Nacisté je sem sváželi s dalšími sakrálními předměty do právě vznikajícího ústředního židovského muzea.
Zřejmě po válce se však olomoucká Tóra ztratila. Muzeum totiž liturgické potřeby rozdělovalo obnoveným židovským komunitám, věci se ale velmi často nevracely na původní místa.
„Olomoucká obec používala jiné Tóry. Nikdo nepátral po všech sakrálních předmětech z Olomouce. Obnova tehdejších židovských náboženských obcí nebyla jednoduchá, přece jen se z koncentračních táborů vrátilo velice málo lidí,“ vysvětluje předseda Federace židovských obcí v České republice Petr Papoušek.
Ani v poválečném Československu se však Židům příliš dobře nežilo, komunistický režim se k nim po puči v únoru 1948 choval nepřátelsky. Některé komunity znovu zanikly, jejich Tóry se stejně jako za války stěhovaly do Prahy.
„Mnohé byly ve špatném stavu. Ve druhé polovině 50. let byly postupně umisťovány v bývalé synagoze v Michli,“ přibližuje Papoušek, jenž stojí i v čele olomoucké židovské obce.
Přes 1 500 židovských svitků prodali komunisté do Londýna
Stovky pergamenů v Praze ležely až do roku 1963, kdy se je komunistický režim rozhodl zpeněžit. Přesně 1 564 svitků - jak se později ukáže, včetně toho olomouckého - získala kongregace Westminsterské synagogy v Londýně. Zaměřila se na jejich záchranu a restaurování.
Opravené Tóry potom půjčila židovským komunitám po celém světě, především ve Spojených státech. Na Tóru z Olomouce přišla řada v roce 1970. Ještě s jedním svitkem ji získali a od té doby četli při bohoslužbách Židé z Foster City v Kalifornii.
„V posledních letech se však ta olomoucká stala nekošer – nezpůsobilá pro liturgické použití,“ přibližuje Papoušek.
Výstava o synagoze Letošní rok je pro olomouckou židovskou obec významný nejen kvůli návratu vzácné Tóry. Připomíná si i 150 let od narození významného olomouckého rabína Bertholda Oppenheima a také 120. výročí zasvěcení olomoucké synagogy postavené roku 1897. Vídeňský architekt a přerovský rodák Jacob Gartner ji se sousedním rabínským domem vyprojektoval v byzantsko-orientálním stylu, vyšla na čtvrt milionu zlatých. I její výročí od 19. do 29. října připomínají olomoucké Dny židovské kultury a nová výstava v Arcidiecézním muzeu Olomouc. |
A to se již do příběhu po desítkách let opět vrací i olomoucká židovská obec. Před časem začala hledat Tóru, kterou by používala spolu se stávajícím svitkem.
„Je zvykem mít v synagoze více než jednu Tóru, často se totiž čte z různých částí. Máme v tuto chvíli jednu naši Tóru, kterou budeme nadále používat. Je košer, ale bohužel je již hodně opotřebovaná. Proto jsme hledali možnosti, jak získat novou, a nakonec se podařil tento návrat,“ dodává Papoušek.
Jde zřejmě o první trvalý návrat zmizelé Tóry do Česka
Je přesvědčený, že jde o historickou událost nejen pro židovskou obec, ale i pro celou Olomouc. Navíc se jedná v tuzemsku o vůbec první Tóru, jež se po válce vrací ze zahraničí na původní místo.
„Sice vícekrát různé zahraniční komunity přijely do České republiky na pár dní se svou Tórou, která měla podobný osud jako ta olomoucká. Ale dle mých informací je to poprvé, kdy se taková Tóra vrací zpět natrvalo a bude používána stejnou komunitou jako před válkou, což je symbolické,“ vyzdvihuje.
Slavnostní návrat Tóry do sídla olomoucké židovské obce je naplánovaný na neděli 22. října.
„Musel být zrestaurován její podklad a profesionálním písařem - soferem - odborně opraveno písmo. Poslední písmena budou dopsána bezprostředně před slavnostním vnesením Tóry do modlitebny,“ uzavírá Papoušek.
