Sestra zemřelého po soudu mimo jiné žádala, aby označil postup lékařů a policistů, stejně jako přístup institucí přezkoumávajících následně jejich kroky, za porušení práv jejího bratra daných Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod.
Použití taseru ve spojení s tlumícími léky podle ní představovalo nasazení „smrtící síly“, a tudíž porušení práva na život a práva nebýt vystaven špatnému zacházení.
Jak pacient zemřelDo nemocnice byli policisté přivoláni v noci na 6. listopadu 2015. Muž, který tam byl večer předtím hospitalizován kvůli zhoršujícímu se psychickému stavu a agresivitě vůči rodině, pod vlivem psychózy napadl sanitáře, kterého podle informací MF DNES bil a škrtil. Personál ani ostraha nemocnice si s ním nedokázali poradit a na místo byli proto přivoláni policisté. Ti nakonec při pacifikování muže zasáhli elektrickým paralyzérem a lékaři mu poté navíc dali uklidňující injekci. Muž ale vzápětí zkolaboval a navzdory téměř hodinu trvajícím pokusům o resuscitaci zemřel. |
Soud jí ale nevyhověl. „Po důkladném seznámení s napadenými rozhodnutími, vyjádřeními účastníků, obsahem spisu Generální inspekce bezpečnostních sborů a audio i videozáznamy byla ústavní stížnost vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná,“ shrnuje odůvodnění rozsudku.
Soudci mimo jiné poukázali na to, že podle výsledků pitvy byla příčinou smrti muže srdeční arytmie, jejíž jednoznačný zdroj však dle znalců nelze přesně určit a pravděpodobně šlo o souběh řady faktorů – mimo jiné stresu daného atakem nemoci a situací, nalezené anomálie srdečních věnčitých tepen, o které nikdo nevěděl, reakce na užívané léky či reakce na použití taseru a možná i dalších.
Za dané situace měl být taser tabu, míní sestra zemřelého
Policisté po paralyzéru sáhli proto, že se jim zhruba 120 kilogramů vážícího muže nedařilo udržet na zemi a zpacifikovat. Mužova sestra proti tomu namítala, že zásah policistů s taserem nebyl nezbytný, protože v danou chvíli už byl napadený sanitář pryč a nikomu tedy bezprostředně nešlo o život (o případu jsme psali zde).
„Měli ho osamoceného v odříznutém prostoru, neměl žádnou zbraň a nikoho bezprostředně neohrožoval. Měli použít něco jiného než elektrický výboj, vždyť to bylo na psychiatrickém oddělení, kde mnoho lidí bere silné léky ovlivňující činnost srdce,“ uvedla už dříve pro MF DNES.
Za daných okolností by podle ní mělo být použití taseru tabu, nasazení silných elektrických výbojů na půdě nemocnice proti neozbrojenému člověku zažívajícímu bludy vlivem nemoci považuje za amorální a neetické.
Soudci s ní ale nesouhlasili, použitá síla podle nich nepřekročila hranici špatného či nelidského zacházení.
„Užití síly bylo reakcí na problémy a snahou chránit především poškozeného před sebou samým. Zákrok byl krátký, mezi vstupem policistů do kontaktu s poškozeným a zahájením oživovacích pokusů neuplynulo ani pět minut. Cílem rozhodně nebylo poškozeného ponížit či týrat, ale pacifikovat jej a zabránit mu v jednání, které bylo bezprostřední hrozbou pro něj i pro jeho okolí,“ shrnuje usnesení.
Muž totiž mimo jiné strhl stropní podhledy a na obnažené elektrické rozvody poté stříkal vodu. Nemocnice navíc upozornila, že se situace odehrávala u schodů, po kterých někdo mohl nečekaně přijít a stát se novým terčem agrese, případně jím mohl být některý z dalších psychicky nemocných pacientů, neboť do chodby ústí dveře pokojů.
Policisté nepochybili, konstatovala GIBS i státní zastupitelství
Podle ústavních soudců byla mužova smrt výsledkem souběhu „řady relativně bezvýznamných okolností“, které nebylo možné předvídat a není možné za ně někoho vinit.
Nesouhlasili také s námitkou, že situace mohla být řešena vypnutím elektřiny a odpojením požárního hydrantu, s nímž muž na okolí „útočil“, neboť to podle nich „není ve skutečnosti tak snadné a bezproblémové, jak se může na první pohled jevit“.
Kauzou se zabývala i veřejná ochránkyně práv. V rozsudku Ústavního soudu je uvedeno, že i ona dospěla k závěru, že policisté použili taser oprávněně.
„Mohu potvrdit, že jsme poskytli pro Ústavní soud vyjádření k případu, podrobnosti ale nelze uvést. Veřejná ochránkyně práv se, byť na základě této události, záležitostí zabývá v obecné a systémové rovině použití taseru jako donucovacího prostředku ve zdravotnických zařízeních. Vypracování zprávy o šetření ani závěrečného stanoviska dosud nebylo dokončeno,“ komentovala to mluvčí kanceláře ombudsmanky Iva Hrazdílková.
Událost vyšetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů, také podle jejího závěru policisté nepochybili. Verdikt posléze potvrdili krajští i vrchní státní zástupci, u nichž rodina zemřelého závěr GIBS zpochybnila. Identicky se pak ke stížnosti na postup zaměstnanců nemocnice postavil krajský odbor zdravotnictví jakožto představitel zřizovatele.
