Jste spokojená s letošním ročníkem?
Jsme nadšení, letošní ročník byl dvakrát delší než loňský a i program nabyl mnohem větších rozměrů. Byli jsme zvědaví, co to udělá s diváky, a máme velkou radost z toho, že se to celé povedlo. Přišlo asi 2 300 diváků během šesti dnů a každý večer bylo vyprodáno. Původní kapacita inscenací byla 350 lidí, ale u většiny z nich jsme ještě přidávali místa.
Těší se i herci na Shakespearovské léto pod širým nebem?
Samozřejmě je zcela něco jiného hrát pro 400 lidí venku než v našem divadle, které má kapacitu jen 80 míst. Herci se musí přizpůsobit specifickému venkovnímu prostředí. Pro ně je festival speciální i v tom, že probíhá zhruba v půlce prázdnin, v červenci mají volno, takže olomoucké Shakespearovské léto je jejich první společné setkání po měsíci. Herci jsou odpočatí, plní energie, takže i oni si to užijí.
Byl třetí ročník pro vás něčím speciální?
Velmi jsem se těšila na představení Kabaret nahatý Shakespeare, které mělo na akci už 107. a 108. reprízu. Jedná se zejména o lidské setkání s herci, kteří normálně hrají v Praze a u nás jen hostují. Naopak jsem měla strach z inscenace Divoké historky, která uzavírala program festivalu. Jedná se o dost černou komedii, poukazující na aktuální společenské nešvary, které známe ze života. Po letních komediích, při nichž se lidé opravdu dobře bavili, mělo přijít toto vážnější představení. Obávala jsem se, jak to lidé přijmou, ale nakonec diváci tleskali ve stoje a byli nadšení.
Jak se organizuje festival, jehož úspěch je ovlivněn počasím?
Je to riziko podnikání. Každý, kdo dělá venkovní akce, to zná. Způsobuje to určitý stres před představením, sledovali jsme radary a předpovědi. Pršelo dvakrát, v sobotu nám déšť dokonce přerušil představení. Lidé se schovali pod všechny střechy a stany a počkali jsme asi 20 minut. Potom jsme nahodili techniku zpět a dohráli představení, které jsme lidem chtěli dopřát.
Podruhé se festival konal v olomouckém Konviktu. Našli jste tu své místo?
Nám se s univerzitou spolupracovalo výborně, dokonce nás podpořila z rektorského grantu. Parkán obklopený jezuitským konviktem a parkem vytváří skvělou atmosféru a zároveň je dostatečně velký i pro diváky, kteří se necítí stísněně.
Chystáte na příští rok nějaké změny?
Samozřejmě už přemýšlíme nad příštím ročníkem. V Tramtarii jsme zvyklí se stále rozvíjet, a když se něco povede, tak nás to žene udělat něco ještě většího. Přemýšlíme o rozšíření festivalu, jakého hostujícího herce pozvat, jak zpestřit program, a samozřejmě uvažujeme, že by to nebyl jen divadelní festival, ale že by se objevil třeba i hudební program.
