Nápad jsem měl za pět minut, říká autor obřího Masaryka v olomouckém parku

Za jediný den zvládl Dalibor Vybíral alias Oliver Heller vytvořit v olomouckém parku působivou připomínku stého výročí zrodu Československa. Betonovou šeď někdejšího komunistického krytu civilní obrany v Bezručových sadech překryla obří podobizna prezidenta T. G. Masaryka. Zákulisí jejího vzniku popsal v rozhovoru pro MF DNES.

U této malby mě baví kontrast, kdy v parku z konce 19. století máme TGM na stěně krytu, který v 50. letech zločinný komunistický režim explozemi vlomil do skály a barokní tereziánské hradby. Na malém prostoru je tak hned několik historických vrstev.
To máte pravdu, také jsem nad tím chvíli přemýšlel. Je to zvláštní kombinace. Zadání ale bylo jasné, připomenout sté výročí republiky při oslavách olomouckého majálesu. Příští rok na tomto místě pravděpodobně vznikne něco jiného.

Zadání od pořadatelů majálesu znělo: vytvořit malbu, která bude československá a bude podporovat sounáležitost mezi Českem a Slovenskem. Jak se rodila?
Dostal jsem nabídku a právě jsem měl v hlavě jako inspiraci podobnou věc. Napadlo mě to během pěti minut. V počítači jsem udělal koláž státní vlajky s fotkou prezidenta Masaryka a poslal jsem to hned zpátky. Vzápětí přišla odpověď, že by to bylo skvělé. A tak jsem do toho šel.

Takže od prvního zadání až po schválení návrhu uběhlo...
Asi deset minut.

Odkud byla inspirace, kterou jste zmínil?
Líbila se mi jedna malba v Praze na Žižkově – spisovatel Franz Kafka „vylézající“ jen na půl obličeje z kopce.

Jak se takový Tomáš Garrigue Masaryk maluje?
Nejprve jsem si to zhruba půl dne přímo na místě načrtával a pak si s tím hrál. Celý den byl v pohodě, dobře se na tom pracovalo. Nejprve jsem začal hlavou, abych ji měl do večera hotovou. Byl jsem tady od deseti dopoledne do devíti večer. Materiálu padlo docela málo – pět sprejů a fasádní barvy na vlajku, kterou jsem dělal na konec.

Celé dílo má zhruba pět metrů na šířku a tři na výšku. Neomezoval vás tento na nástěnnou malbu malý prostor?
Je to skutečně jedna z těch menších nástěnných maleb. Dělali jsme i věci o rozměrech dvě stě krát sedm metrů, to byla celá fabrika, anebo v Praze na Žižkově máme velký strom na ploše dvanáct krát šestadvacet metrů. Tento Tomáš Garrigue Masaryk byl na jeden den tak akorát, bylo to příjemné. A to i přesto, že čím je malba menší, tím hůř se na ní pracuje sprejem.

Dalibor Vybíral alias Oliver Heller

Narodil se v roce 1983 v Prostějově a je absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, kde dál studuje. Značnou část života zatím prožil v Brně a v Praze. Už odmala ho zajímají komiksy, mezi prvními Rychlé šípy Jaroslava Foglara.

V pubertě začal s graffiti, nyní pracuje jako grafický designér. Z podstatné části se věnuje malbám, při studiu se zaměřil na multimediální tvorbu. Používá umělecký pseudonym Heller na památku příjmení židovské rodiny z Valašského Meziříčí. Její členové byli zavražděni v Osvětimi, jde o Vybíralovy předky.

„Když můj strýc emigroval do Anglie, také převzal toto příjmení. Půlka naší rodiny se tak jmenuje. A Oliver? To už jsem si k tomu vymyslel sám,“ dodává umělec.

Do jaké míry výsledek odpovídá původní předloze či návrhu a z jaké části vznikl až na místě?
Komiksová šrafura vznikla vlastně celá až na bunkru. Vychází totiž z původní černobílé Masarykovy fotky. Musel jsem si s tím hrát, abych to vystínoval.

Jste s výsledkem spokojený?
Teď se na to dívám a nevidím žádnou zásadní chybu.

Neříkám, že tam je. Spíš jde o pocit, kdy člověk něco dokončí a pak si říká, co by příště udělal jinak či lépe.
Tady jsem zrovna spokojený. Byl to fajn den, všechno klapalo.

Je pro vás okolí při tvorbě hodně důležité? Záleží na tom, co se kolem vás děje?
Určitě. V některých situacích je člověk třeba víc nervózní. Tvořím často, takže se nenechám vykolejit. Ale určitě se někdy může na práci podepsat například to, že se něco dělá narychlo či takto před lidmi.

Jaké tedy byly reakce návštěvníků majálesu?
Hodně pozitivní. Lidé se s tím fotili, hned z toho dokonce vznikl fotokoutek.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Nemáte obavu, že vám malbu nějací vandalové poničí?
To se může stát vždycky, bohužel tomu nezabráníte.

Jak v tomto komunita grafiků či sprejerů funguje? Ctí se vzájemně nedotknutelnost děl ve veřejném prostoru?
Z velké části se to ctí. Dá se říct, že jsem v té komunitě už známý, a tak to většina lidí respektuje. Ale najdou se i jedinci, kteří jsou schopní malby poničit. Anebo teenageři, kteří vůbec nevnímají, že něco ničí. Z valné části jsou to právě děti či vandalové, co si to jdou poprvé vyzkoušet se sprejem. Stát se to může vždycky. Zrovna nedávno jsem jel do Prahy jednu svoji věc opravovat.