„Prostředí fortu se k podobné ukázce bitvy o pevnost vyloženě hodí. Máme registrovaných 132 účinkujících, což je doposud nejvyšší počet, a představují vojáky obou stran i civilní obyvatele pevnosti. Vystupovat budou samozřejmě opakovaně, mrtví ‚obživnou‘ aby se mohly zapojit v další části ukázky do boje,“ nastínil předseda spolku Fort Radíkov Jan Bednář.
Ze zhruba dvou desítek fortů se původně skládala právě i Brestská pevnost, jejíž celkový obvod byl 45 kilometrů. Do válečné historie příliš nepromluvila s výjimkou toho, že zde byl v roce 1918 podepsán takzvaný Brestlitevský mír potvrzující vítězství ústředních mocností na východní frontě. Během samotné války ji však posádka bez boje vyklidila a při ústupu byla část fortů zničena
Posléze se ocitla na území Polska, ale jeho armáda ji využívala spíše jako skladiště. Po napadení Sovětským svazem v roce 1939 se pevnost účastnila marné obrany, následně se stala sovětskou pohraniční pevností, ale opět sloužila hlavně jako skladiště staré vlastní i ukořistěné polské techniky a také jako kasárna pro několik tisíc mužů. Ubytovány zde byly i zhruba tři stovky civilistů, většinou rodin vojáků a to včetně dětí.
Bitva o pevnost |
„Proto ukázka začínala výjevy z běžného života, neboť útok nikdo nečekal a třeba část důstojníků tak byla při prvním napadení mimo pevnost. Prvotní postup Němců vystřídal zdařilý protiútok Rudé armády, každopádně ale boje provázely velké ztráty mezi vojáky i civilisty. Nakonec německá armáda s pomocí přesily a techniky odpor obránců zlomila,“ shrnul Bednář.
Zmíněnou německou techniku na akci reprezentoval obrněný velitelský vůz Sd.Kfz. 247 a repliky lehkých tanků Panzerkampfwagen I a II. S těmi se v německé armádě před válkou počítalo jen pro výcvik případně průzkum, kvůli nedostatku techniky ale v počátečních fázích zasáhly i do přímých bojů. Sověti pak na Radíkově do akce nasadili obrněný vůz Austin 2.
Němcům nakonec v létě 1941 trvalo ovládnutí Brestské pevnosti více než týden, obránci přitom trpěli kromě nedostatku munice především kritickým problémem se zásobováním vodou, neboť prvotní útok zničil vodojem pevnosti. Ta sice stojí na řece, němečtí vojáci se ale na pokusy dostat se ke břehům zaměřovali, aby donutili obránce vzdát se.
S ukrývajícími se sovětskými vojáky či dokonce menšími skupinami se nakonec musela německá armáda vypořádávat přes měsíc. Například jeden z nejznámějších obránců major Pjotr Gavrilov byl zajat až 23. července a podle některých zdrojů se ojedinělé incidenty objevily ještě v srpnu.
