Díky vytrvalosti dvaasedmdesátiletého seniora mají i ostatní olomoučtí otužilci denně v ledu vysekaný malý „bazén“, do něhož se mohou ponořit.
„Takhle jsem blbnul už jako kluk, ale to jenom sem tam. Pravidelně jsem se začal otužovat, až když jsem odešel do důchodu,“ říká Machulka, zatímco svléká všechny svršky. Ve sněhu stojí zcela bosý.
„V práci se mi vždycky divili, ale já byl schopný vykládat na dráze vagony v minus patnácti stupních jen v košili s krátkým rukávem,“ usmívá se. Pak z nosiče na kole vytáhne sekeru a míří do vody.
Je trochu zklamaný, vrstva ledu není dost silná, spíš než na sekání to dnes vypadá na rozbíjení. Jen v plavkách si to proto namíří ke keřům na břehu a přitáhne k vodě silnou větev.
Krusta na hladině se pod ní tříští na kousky jen první asi dva metry. Pak už musí Jaroslav Machulka použít i oblíbenou sekyru. Zhruba deset minut s ní vysekává v ledu pláty, které odhazuje do stran. Jak postupuje, jeho tělo postupně mizí ve vodě.
„Kvůli potížím s páteří toho moc nenaplavu, ve vodě spíš stojím, proto je mi milejší, když se tu můžu bavit sekáním ledu,“ vysvětluje. Když pak vystupuje z vody, září spokojeností.
Zimní koupání na jezeře |
„Zima je mi jenom na ruce, měl jsem je spálené, proto jsou citlivé, ale pokud jde o tělo, je mi báječně. V ledové vodě si tělo najednou uvědomí, že je to o přežití, takže když pak člověk vyleze, je mu krásně teplo,“ popisuje Machulka, zatímco se otírá ručníkem.
Dnes zcela výjimečně, obvykle sedí na břehu na plachtě, kterou si vozí s sebou, a čeká, až tělo oschne samo.
Olomoucký otužilec podle svých slov neví, co to je být nemocný. „Doma všichni kašlou, ale to já neznám. Kdyby mi občas nezaskočilo, tak ani nevím, co to je zakašlat,“ říká s humorem.
Je to dobré na psychiku a taky „cévní“ gymnastika
Na jezeře za ním se mezitím začínají míhat první bruslaři. I on plánuje, že si zítra po koupeli zabruslí. Je sportovec každým coulem. Na kole i ve svém věku urazí za rok asi osm tisíc kilometrů.
Jak se blíží poledne, přibývají u jezera další otužilci. Mezi nimi i Michal Neruda, student fakulty tělesné kultury.
„Otužování můžu doporučit. Je to dobré na psychiku, je to taky ‚cévní gymnastika‘, takže dobrá na srdce, člověk se pak cítí výborně,“ říká.
V porovnání s Jaroslavem Machulkou je ale zelenáč, což sám ví. „Je to borec, obdivuji ho,“ vysekne staršímu kolegovi poklonu.
