Při pohledu z náměstí se zdá nepatrná, ve středu dopoledne má však jeden z dělníků se zlacenou korouhví z věžičky ze střechy olomoucké radnice co dělat.
„Váží tak ke třiceti kilům,“ prohodí muž a nese blýskavou orlici do útrob budovy.
Už přes sto let zdobí sedmnáct metrů vysokou věžičku, jež se tyčí uprostřed severní strany olomoucké radnice nad malým balkonkem umístěným kousek pod střechou. Ve středu ji však klempíři kvůli opravám rozebrali.
Výstup po úzkých dřevěných žebřících do nejvyššího patra zužujícího se lešení není nic pro slabé povahy. Vítr jím dokáže zahoupat, lidé v hlubině náměstí se zdají tak maličcí a není se tu čeho chytit. Pokud tedy nepočítáme zrezivělou sedmimetrovou tyč
Dělníci musí sundat i oplechování věže, aby se dostali k trámům
Na té byly ještě před chvílí jako dílky dětské stavebnice nasunutá korouhev, zlacená báň a další ozdobné prvky. Již zašlou krásu jim vrátí restaurátoři.
Fotogalerie |
Samotná tyč je zaražená v jednom z trámů, jež tvoří kostru věže. K nim se řemeslníci potřebují dostat, dolů tak půjde i oplechování věže.
„Musíme prověřit v jakém stavu tato tesařská konstrukce je,“ říká stavbyvedoucí Pavel Hurta. Středová tyč přitom dokázala jeho kolegy překvapit. Byla delší, než čekali.
„Má to ale svoji logiku. Když fouká vítr, vše tady nahoře musí být pevně ukotvené. Abychom ale byli schopni sundat jednotlivé části věže, museli jsme tuto tyč - hrotnici rozřezat. Jinak bychom zřejmě potřebovali jeřáb, který by to celé zvedl. Ovšem samotná hrotnice je poškozená rzí, takže se bude muset asi stejně udělat nová,“ doplňuje Hurta.
Báň zřejmě žádné cenné historické nálezy neskrývá
Výhled z očesané vížky kazí zelená síť, ale i tak stojí za to. Hodiny na sousední velké věži má člověk téměř na dosah, detailně si může prohlédnout i obrovskou právě opravovanou střechu radnice. Třináct ozdobných věžiček a vikýřů se na ní objevilo po poslední velké přestavbě v romanticko-historizujícím duchu v letech 1901 až 1904.
Kromě korouhve snesli dělníci z věžičky i báň. Jde o plátkovým zlatem potaženou dutou měděnou kouli o průměru čtyřicet centimetrů. Část odborníků, kteří se kolem nynějších oprav pohybují, měla za to, že uvnitř budou staré dokumenty či drobné památky.
Podle všeho je ale prázdná. Experti báň sice ještě neotevřeli, dle jejich zkušeností by však historické artefakty byly zapečetěné v tubusu, který by v báni hrkal.
„Bylo to padesát na padesát. Už jsme tu něco takového našli v jiné věžičce,“ připomíná Hurta loňský nález mosazného pouzdra napěchovaného desítkami listin. Ukrývala ho věžička, jež se tyčila o kus dál nad orlojem. Tesaři teď přímo na dlažbě náměstí pracují na jejím novém dřevěném skeletu.
