Asi se tu umlátím. V poslední chvíli se chytám kulometu, za jízdy se snažím neupadnout. Ve stejném voze před sto lety českoslovenští legionáři bojovali v Rusku proti bolševikům, teď impozantní stroj brázdí zasněžený okraj Olomouce.
Obrněnec Austin |
Kolos řídí osmačtyřicetiletý Ivan Dudáš. Třítunový vůz je jeho dílo, věrnou repliku obrněnce postavil za rok. Jiná tohoto typu v České republice neexistuje.
Vůz Austin, konkrétněji druhý model z roku 1915, dal stavitel dohromady především podle fotek na internetu.
„Pak jsem doma vše překresloval a spočítal si rozměry. Technická dokumentace není dostupná. Dají se vyhledat jen celkové rozměry, ale pocházejí z různých zdrojů a liší se. Příprava proto zabrala dva roky. Materiál na nápravu jsem pak sháněl i půl roku,“ líčí Dudáš.
Pod kapotou austina bublá motor z Fordu Tranzit vyrobený v první polovině devadesátých let. Osmačtyřicetiletý nadšenec z Olomouce si ho vybral i kvůli zvuku, jenž se podobá vozům ze začátku 20. století.
„Nové motory už spíše bzučí. Potřebují vysoké otáčky, abyste se vůbec rozjel. Toto se rozjede na volnoběh,“ dodává Dudáš, člen Vojensko-historického klubu Erika Brno.
Austiny vyráběli Angličané pro carskou armádu
Volant má jeho austin na pravé straně, přesně podle historické předlohy. Původní vozy totiž vyráběli Angličané pro někdejší carskou armádu.
S řízením stroje nemá Dudáš sebemenší problém. Horší je však pro člověka stojícího za replikou kulometu Maxim udržet rovnováhu. Byť historické listové pérování dělá, co může, otřesy jsou v autě znát.
Vnitřek je strohý. Kolem jsou pouze pláty železa. Ve válce posádku chránil až osm milimetrů silný pancíř. Po podlaze se kutálejí prázdné nábojnice.
„Samozřejmě nemá žádné posilovače, skáče to jako kačena. Ale už jsme si ověřili, že má celkově dobré jízdní vlastnosti. Zatím jsme neměli problém,“ pochvaluje si Dudáš.
Stavba repliky začala v listopadu 2014
Světlo do věží obrněnce proniká jednak střílnami a pak také ze stropu skrze dírky odvětrávacích komínků. Střelce při boji chránily před otravou zplodinami z kulometů. „Máme je vyzkoušené. Když jedeme na ukázku bojů, stojí tam střelec s funkční zbraní,“ doplňuje autor vozu.
Austina dával dohromady v listopadu 2014 doma v dílně. Zvládl i výrobu kovových kol či ohýbání rámu vozu. Věnoval tomu odpoledne, večery a víkendy. Velice mu pomohla jeho profese zámečníka. „Bez znalosti železa by to nešlo,“ připouští stavitel. Jen s usazením motoru mu pomáhal kamarád.
Na své dílo je Dudáš právem hrdý. I dnes s úsměvem vzpomíná na první jízdu. „To bylo slávy. Je to tak trochu zázrak, že se to vůbec rozhýbalo,“ vybavuje si.
Legionáři austiny ukořistili bolševikům
V minulosti s austiny jezdili i českoslovenští legionáři. Dostali se k nim přímo v Rusku v druhé polovině první světové války.
„Nejvíce jich ukořistili bolševickým jednotkám,“ říká Tomáš Brenza z olomoucké jednoty Československé obce legionářské. Šestatřicetiletý muž na speciální předvedení obrněnce pro MF DNES dorazil v legionářské uniformě 6. hanáckého pluku.
Austin na bojištích první světové války sloužil jako podpora pěchoty. „Když vjel na bojiště, způsobilo to samozřejmě rozruch,“ popisuje Brenza.
Respekt obrněnec skutečně vzbuzuje. Pokud protivníkovi pěšáci neměli těžší zbraně, byli prakticky bez šance. „Přijel, zastavil se a střílel,“ přibližuje austinův úkol na bojišti Brenza. Musel to být hrozný masakr. Obě věže osazené kulomety byly otočné. Příliš mířit nebylo potřeba.
Olomouckého austina Dudáš ještě dokončuje. Doplní blatníky a druhý kulomet. Obrněný vůz budou moci lidé letos vidět na nejrůznějších rekonstrukcích bitev u nás i v zahraničí.
Nejde ovšem o první válečný stroj, jehož repliku Dudáš v Olomouci sestavil. V garáži mu stojí také prvorepublikový lehký tank Praga LT 38. Pustil se do něj v roce 2010. Vyjíždí s ním na nejrůznější akce milovníků historie.
„Jako voják jsem řídil tanky. Vždy jsem k nim měl vztah, a tak jsem si tehdy řekl, už je nejvyšší čas si nějaký postavit,“ směje se Dudáš.
