„Zničehonic se objevil cizí pitbul a zaútočil na našeho zlatého retrívra. Majitel nebyl nikde v dohledu, nezaváhala jsem ani na vteřinu a vrhla se Ronymu na pomoc. Začala jsem křičet a snažila jsem se pitbula odtáhnout pryč. V tom se otočil a vystartoval mi po pravé ruce,“ vzpomínala na osudnou druhou březnovou sobotu a vycházku kousek za Olomouc Hana Koloušková.
„Slyšela jsem křupnutí a ucítila strašnou bolest. V tu chvíli jsem věděla, že mám prst pryč,“ doplnila čtyřiapadesátiletá žena, která shodou okolností právě v olomoucké fakultní nemocnici pracuje už pětatřicet let. Nyní je vrchní sestrou oddělení intenzivní péče chirurgických oborů.
Sama tak zažila zranění, kterých už předtím viděla celou řadu. „Pamatuju i na extrémní případ, kdy jednomu muži jeho vlastní pes ukousl prakticky celý biceps. Ovšem něco jiného je vidět ránu u cizích a něco jiného dívat se na své vlastní zranění. Musím říct, že jsem vůbec neměla odvahu se na svou ruku podívat,“ popisovala první chvíle po úrazu Koloušková.
Po prvotním ošetření záchrannou službou dostala v nemocnici na výběr ze dvou možností. Smířit se s pahýlem prostředníčku, ze kterého zbyl jen první článek, kloub a kousek druhého článku, nebo zkusit okamžitou operaci, při které chybějící kus plastičtí chirurgové nahradí prstem z nohy.
„Dopředu není nikdy jisté, jestli se přišitý prst správně uchytí a jestli bude funkční. Jsem ale pravák, věděla jsem, že ten prst potřebuji, zejména když mám pacientům zavést kanylu nebo píchnout nitrožilní injekci. Rozhodla jsem se proto pro složitější operaci,“ shrnula žena.
Jedna část týmu lékařů chystala ruku, druhá pracovala na noze
Právě v tomto ohledu byla nakonec operace ojedinělá v českém i celosvětovém měřítku.
„Akutní přenos prstu jsme dělali úplně poprvé. Smyslem této operace není jen estetické hledisko, ale především maximální zachování funkce poraněné ruky. Pokud bychom nepřistoupili k akutnímu přenosu, jakékoli jiné řešení a čekání by vedlo ke ztuhnutí kloubu,“ vysvětlil primář oddělení plastické a estetické chirurgie Bohumil Zálešák.
Operaci žena podstoupila čtyři dny po útoku psa. Tedy v době, kdy už bylo jisté, že se v ráně nerozvíjí infekce, a provedl ji sedmičlenný tým lékařů. Na sále strávil celkem jedenáct hodin.
„Museli jsme nejprve připravit cévy na poraněném prostředníčku, poté jsme odebrali přenášený prst, a zatímco jsme pracovali dál na ruce, druhý tým uzavřel ránu na noze. Pro přenos je vhodnější druhý prst nohy, má delší a silnější cévy, které se lépe šijí. My jsme ale v tomto případě museli přenést prostředníček z pravé nohy, který anatomicky lépe odpovídal chybějící části prstu na ruce,“ popsal primář.
Lékaři podle něj odebrali prst na noze tak, aby zachovali vazby mezi hlavičkami záprstních kostí a zároveň nezasáhli do příčné klenby nohy. To má zajistit, aby zákrok neměl negativní vliv na chůzi.
Žena zažila i pochybnosti, kdy už chtěla raději prst odstranit
Žena poté strávila v nemocnici dva týdny, kdy lékaři především hlídali, aby byl přenesený prst správě prokrvený. Jinak by totiž hrozilo během několika hodin jeho odumření.
„Komplikace nastaly, opakovaně jsme museli čistit cévy nebo nahrazovat jejich části novými štěpy. Nakonec se to ale podařilo,“ nastínil primář.
Podle Kolouškové šlo o psychicky velmi náročné chvíle. „Když mě vezli ke třetí revizi na sál, chtěla jsem, aby už ten prst dali pryč. Pan primář byl ale tvrdohlavý. Vyplatilo se to a prst mi zachránili. Jsem za to vděčná,“ doplnila.
Podle Zálešáka má žena velkou šanci na dobrý výsledek léčby, funkce ruky by se mohla obnovit z osmdesáti až devadesáti procent a pokud se dobře zhojí i nervy, můžeme brzy dosáhnout i velice dobré citlivosti prstu. Vrchní sestra by se ráda vrátila do práce začátkem června, celá situace by ale podle ní měla být varováním pro všechny pejskaře, mezi které se sama řadí.
„Dodnes nechápu majitele, a nemusí se jednat pouze o takzvaná bojová plemena, kteří nemají kontrolu nad svým psem a nechávají jej volně bez náhubku pobíhat. Přála bych si, aby můj příběh přesvědčil všechny, kdo vlastní dominantní psy, aby se ke svému okolí chovali zodpovědněji. Stačí vteřina a život se změní ve všech směrech,“ řekla Koloušková.
Policie dosud vyšetřování útoku psa neuzavřela. „Policisté případ prověřují jako možný trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti, za který případně viníkovi hrozí až jeden rok vězení. Zatím v případu nebyl nikdo obviněn,“ uvedla olomoucká policejní mluvčí Irena Urbánková.
