Vzácné ostatky jsou nyní v Praze, stovky let však byly ukryté ve zdi chrámu svatého Štěpána Prvomučedníka v areálu olomouckého Klášterního Hradiska. Při jejich objevu bylo na první pohled jasné, že v malované truhlici, kterou navíc chránil cínový sarkofág, byly promíchány kosti hned několika lidí.
Archeologové je z truhlice vyzvedli v srpnu, cíl byl jednoznačný. Potvrdit, zda jsou mezi nimi skutečně ostatky olomouckých přemyslovských knížat Oty I. a Oty III. Ti žili přibližně před tisícem let, Ota I. je nejmladší syn knížete Břetislava, známého ze staročeských pověstí tím, že svou budoucí manželku Jitku unesl z kláštera.
Spolu s knížaty pak měly být v truhlici podle historiků ostatky jejich manželek – uherské princezny Eufémie a ruské šlechtičny Durancie – a také kosti dvou synů Oty III. Vladimíra a Břetislava.
Výčet lidí, kteří mohli být v malované schránce společně pohřbeni, je pro odborníky stěžejní. Antropologové totiž dokázali mimo jiné ostatky rozdělit do jednotlivých koster a určit pohlaví. A vše sedí.
Ukázalo se totiž, že svatoštěpánský kostel ukrýval ostatky šesti dospělých a jednoho zhruba sedmiletého dítěte. Zřejmě nejpodstatnější ovšem je, že z oněch šesti dospělých jsou určitě čtyři muži.
„Až překvapivě to odpovídá, protože bychom tu měli mít ostatky Oty I., Oty III. a jeho dvou synů,“ podotýká Jan Frolík z Archeologického ústavu Akademie věd ČR.
Klíčová bude analýza DNA
Na základě historických pramenů je ovšem podle něj ve hře také druhá možnost, podle níž byly do truhlice před staletími místo jednoho z Otových synů uloženy kosti osmého olomouckého biskupa Jana III. anebo hradiského premonstrátského opata Roberta I. Rozhodnout, která z těchto dvou verzí platí, pomůže archeologům plánovaná analýza DNA.
Jak vypadalo vytažení kostí |
„Buď budou mít všichni čtyři stejnou přemyslovskou DNA, nebo se bude jedna z nich lišit,“ vysvětluje Frolík.
Radost mu udělal také fakt, že další kosti patřily ženě, což odpovídá jedné z knížecích manželek. U šesté dospělé kostry zůstává prozatím otazník. Pohlaví tu antropologové kvůli neúplným či poškozeným kostem nemohli určit. Ovšem díky tomu, že tato šestá kostra odpovídá člověku s drobnější postavou, sází Frolík na to, že patřila ženě. I to jednoznačně potvrdí až rozbor DNA.
„V tom případě bychom tu už měli obě dvě knížecí manželky,“ přemítá archeolog.
Analýzy mohou prokázat také zahraniční původ ostatků
Genetická analýza není jedinou, která je potřeba. „U ženských ostatků bych osobně preferoval také analýzu izotopů stroncia, které mohou ukázat na zahraniční původ. Pokud jej prokážeme, posílíme verzi, že jde o manželky knížat,“ vysvětluje Frolík.
U mužských koster je navíc třeba rozlišit, která patří Otovi I. a která Otovi III. V rámci historie je dělí necelých sto let, pomoci může radiouhlíkové datování. Vědci podle něj obecně u dobře zachovaných kostí dokážou rozlišit i rozdíl kolem pouhých třiceti let.
„Když bychom radiouhlíkové datování udělali u všech čtyř mužů, mělo by nám dát ucelený soubor, v němž by měl být laicky řečeno někdo trochu mladší a někdo naopak trochu starší. Pak se budeme moci přiklonit k tomu, kdo konkrétně je Ota I. a kdo Ota III.,“ dodává Frolík.
S analýzami počítá na začátku příštího roku. Ještě před tím se musí setkat specialisté, kteří definitivně rozhodnou, do jakých rozborů se u kterých kostí pustí. Záležet bude na financích a hlavně na tom, že samotné ostatky může odebírání vzorků poničit.
„Jejich objem je sice minimální, jde o miligramy, ale zásah do kostí to je,“ připouští Frolík s tím, že by uvítal, aby u porad byl i farář od sv. Štěpána Přemysl Bedřich Hanák.
Právě on před časem narazil na zmínku o polozapomenutém unikátním hrobě přemyslovských knížat. Dřevěnou schránku ukrytou v cínovém sarkofágu pak posléze vyzvedl s historikem umění a památkářem Leošem Mlčákem.
Podívejte se, jak vypadalo vyzvednutí kostí
8. srpna 2018 |
