„Nejvíc se těším na svoji rodinu. Na manželku, na děti i na naše dvě bengálské kočky. Ty mi také hodně chyběly. Na to, že budeme všichni spolu, doma,“ nastínil Paraska předtím, než v pátek konečně zamířil domů.
Rovněž už myslí na návrat k práci. „Byla to obrovská rána, která přišla zničehonic. Já jsem přitom workoholik, který je zvyklý neustále pracovat. No a z tohohle pracovního nasazení se doslova ze dne na den ocitnete v nemocnici a bojujete opakovaně o život. Mám ale samozřejmě v plánu pracovně zpomalit,“ přiblížil.
Všechny zakázky do konce letošního roku sice podle svých slov zrušil, ale tajně doufá, že se mu nakonec ještě před příchodem nového roku podaří pár pokojů přece jen vymalovat.
Na cestu k tomu znovu vykročil právě v šumperské nemocnici, kde se po několika měsících opět postavil na nohy a s pomocí vysokého chodítka se za asistence a velké podpory personálu poprvé prošel po chodbě. Po týdnu stráveném na oddělení anestezie, resuscitace a intenzivní péče byl pak díky den za dnem zlepšujícímu se stavu přeložen na lůžkovou akutní rehabilitaci.
„Je to neuvěřitelný dříč. Měl samozřejmě ohromnou motivaci, po tolika měsících strávených v nemocnicích chtěl domů. Opravdu každý den poctivě cvičil. Co cvičil, doslova dřel!“ shrnula fyzioterapeutka Adéla Kašparová.
Když Paraska do šumperské nemocnice dorazil, stěžoval si například na ztuhlou krční páteř a neuměl otočit hlavou. Nyní už to dokáže bez problémů a rovněž zvládne třeba i chůzi po schodech.
O přeložení z Ostravy požádal proto, že se mu stýskalo po rodině. „Manželka za mnou jezdila jednou nebo dvakrát týdně, ale děti jsem viděl za celou dobu asi dvakrát. Bylo mi smutno a chtěl jsem je vídat častěji,“ vysvětlil.
Čtyři měsíce na mimotělním oběhu
Dvaapadesátiletý muž byl před pěti měsíci přijat právě do šumperské nemocnice s těžkým zápalem plic, který způsobila pneumokoková infekce. Vzhledem k tomu, že se ani po dvou týdnech jeho zdravotní stav nezlepšil, rozhodli se ho lékaři předat do péče ostravské fakultní nemocnice.
Tam strávil 135 dní, přičemž jeho stav byl chvílemi kritický. Protože umělá plicní ventilace nestačila, lékaři ho hned po přijetí museli napojit na mimotělní oběh. Ačkoliv se totiž předtím neléčil s žádnou chronickou nemocí, po napadení pneumokokem mu vůbec nefungovaly plíce.
Muž spadl na kovovou tyč, probodla mu plíce. V nemocnici ho zachránili |
„Opakovaně docházelo k prasknutí plíce, takže jsme museli drénovat hrudník. Další významná komplikace byla v podobě krvácení do dýchacích cest, které byly kompletně zalité krví,“ popsal vedoucí ECMO centra ostravské nemocnice Filip Burša s tím, že léčbu zkomplikoval také zánět žlučníku v podobě septické ataky.
Za úspěšným zdoláním všech komplikací stojí desítky specialistů různých oborů. Paraska přiznává, že v extrémně těžkých chvílích už ztrácel naději.
„Když už bylo vše na dobré cestě a vypadalo to, že se postavím na vlastní nohy, přišel zánět žlučníku, kvůli kterému mě museli lékaři opět uspat a operovat. Když jsem se po měsíci probudil, musel jsem zase začít úplně od začátku. To mě zlomilo. Odmítal jsem komunikovat, cvičit, rehabilitovat,“ vzpomíná.
Najít znovu sílu bojovat mu pomohl i personál nemocnice, který se ho mimo jiné rozhodl vyvézt z ochranného boxu i s přístroji na dvůr, aby si připomněl život „venku“ a pohled na modrou oblohu.
„Nevybavuju si podobného pacienta, který by byl tolik měsíců v tak těžkém stavu, a nakonec jsme ho mohli předat do péče regionální nemocnice,“ řekl při překládání pacienta do sanitky k odvozu do Šumperka Tomáš Glac, staniční sestra ostravské stanice ORIM 3 kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, který má na tomto oddělení dvacetiletou praxi.
