Sládková z přerovského pivovaru Zubr patří k několika málo ženám v této profesi v zemi. Přitom původně se pivovarnictví věnovat nechtěla. „Nebyl to zrovna sen osmnáctileté dívky spojit pracovní kariéru s pivovarem, i když jsem chodila do Zubru na brigádu, protože jsem bydlela nedaleko. Ale že bych se jednou živila prací v pivovaru, mě nikdy nenapadlo,“ přiznává Nataša Rousková.
Čím jste původně chtěla být a co rozhodlo, že se budete věnovat pivovarnictví?
Byla to souhra náhod. Neměla jsem nikoho z příbuzných v pivovarnictví, dokonce ani doma nebyl nikdo vášnivý pivař. Po gymnáziu jsem nastoupila na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Plánovala jsem, že bych se chtěla věnovat pěsticí kosmetice. Strašně mě bavily parfémy. Říkala jsem si, že bych se mohla dostat i na stáž do zahraničí, kde jsou parfémy doma. V druhém ročníku jsme ale měli stáže na různých katedrách a shodou okolností byla poslední na katedře kvasných procesů a biotechnologií, kde bylo také pivovarnictví. Musím říct, že se mi tam strašně líbilo. Byli tam senzační lidé, katedru vedla profesorka Basařová, která byla v pivovarnictví velký pojem. Nebyla žádný teoretik, a navíc uměla své znalosti skvěle předávat. Byla zapálená do pivovarnictví a přenesla to i na mě. Uvědomila jsem si, jakou má pivo tradici. Tak jsem si řekla, proč bych jezdila studovat parfémy do zahraničí, když české pivo je světový fenomén? Proč bych vlastně nestudovala pivo?
Pivní kultura je v restauracích velmi důležitá. Hospodský totiž může pokazit všechno, o co se sládek snaží.
