Grabczak a ostatní studenti vyrážejí do nočního centra Charity či komunity Sant'Egidio na Blažejském náměstí, kde se někdy setkávají i s lidmi pod vlivem alkoholu, drogově závislými nebo nakaženými svrabem či žloutenkou. Grabczak ale vše bere jako relax od náročného studia a příležitost naučit se něco nového.
„Možná je to trochu riziko, ale za celou historii spolku se nikomu nic nestalo a tito lidé také potřebují pomoc. Mají v nás větší důvěru než v lékaře, na drahé léky často nemají,“ vysvětluje student druhého ročníku Lékařské fakulty Univerzity Palackého.
 |
Před olomouckou Charitou rozdá poslední pokyny a s úderem půl šesté večer vyráží do akce, tentokrát za doprovodu reportérky a fotografky iDNES.cz. Nezbytnou výbavou jsou rukavice, dezinfekce, roušky, ale také úsměv na tváři. Paní Emílie, Bára a Helena jim už z dálky mávají.
„Jsou to andělé. Vyslechnou nás, pomohou,“ líčí Emílie, zatímco ukazuje svou nateklou nohu. „Mám to potvrzené od lékaře, je to artróza druhého stupně,“ popisuje potíže.
Kvůli bolesti nemůže chodit, při změně počasí noha bolí víc a nejde ani spát. „Ortoped mi na to nic nedal, mám prý zhubnout a víc se hýbat,“ krčí rameny.
Grabczak ji poslouchá a pak jí koleno namaže aspoň Voltarenem. Všimne si také malé ranky, kterou raději vydezinfikuje a přelepí náplastí. „Přesně z takových nenápadných zranění vznikají urputné bércové vředy, které se těžko hojí. Prevence je důležitá,“ podotýká student.
„V ordinaci mě ani nevyslechnou a už mě pakují“
Paní Helena má zase vysoký tlak, jenže na drahé léky nemá peníze. Snaží se tudíž nepít kávu, dodržovat zdravý životní styl a na křeče jí pomáhá hořčík. Prosí proto o jednu tabletku magnesia, dostává dvě. Na mediky nedá dopustit.
Medici na ulici
|
„V ordinaci se se mnou nikdo nebaví, ani mě nevyslechnou a už mě pakují pryč. To tihle mladí, to je něco jiného. Nevím, co budou dělat, až dostudují, ale přála bych si, aby byl kdokoliv z nich až do smrti mým lékařem,“ usmívá se Helena, které jednou kdosi řekl, že je krásná.
„Jako ta Helena z příběhu o únosu krásné spartské královny, dcery nejvyššího boha Dia, jenž se stal důvodem k trójské válce,“ pyšní se. Tato Helena ovšem žije už dlouho na ulici, neboť ztratila práci i byt. Do Charity chodí nocovat.
„Je tu přísný režim, nesmíte pít ani brát drogy, vadí i potyčky a konflikty. Brzy ráno se musíte sbalit a vypadnout pryč,“ přibližuje dvaašedesátiletá žena s tím, že na dlažbě v rozpáleném centru je v horkých letních dnech moc vedro, proto ráda chodí do parku k vodopádu u Michalského výpadu.
„Sednu si tam, a když mám, zapálím si cigaretu. Jak na mě padají kapky, říkám si, že mi prší štěstí,“ usmívá se. Jenže ve skutečnosti je to jinak. „Když procházíš peklem, nezastavuj se,“ cituje heslo, jež někde četla a utkvělo jí v hlavě.
Grabczak spolu se skupinou studentů lékařské fakulty a fakulty zdravotnických věd během pochůzky postupně navštíví více než desítku klientů. Nejčastěji ošetřuje chronické rány jako bércové vředy nebo ty špatně se hojící po zranění.
Bez konfliktů i nákaz
Na denním pořádku jsou také kožní infekce a mykózy, setkává se ale i s omrzlinami či popáleninami, jež jsou paradoxně častější v zimě než v létě. „Jak mají klienti chladem ztuhlé a zmrzlé ruce a snaží se je všemožně zahřát, většinou si ublíží,“ vysvětluje medik.
Poté vzpomíná, jak se jeho kolegové potýkali se svrabem nebo epidemií vší. Jemu samému mají na smluvené místo za chvíli dorazit klienti se žloutenku typu C.
Zabouchl si klíče a spal v lese. Projekt Běž po zvuku popisuje příběhy bezdomovců |
„Určitě kromě rukavic použijeme i roušku a hodně dezinfekce, budeme muset být velmi opatrní. Důležitá je i bunda, kterou nosíme, i když je venku přes třicet stupňů. Je to další bariéra mezi námi a klienty, jež nás chrání,“ podotýká Grabczak.
I když se na nádvoří Charity či Blažejském náměstí často setkávají s lidmi pod vlivem alkoholu nebo drog, k žádnému konfliktu zatím nedošlo.
„Někdy dojde k potyčkám mezi klienty, vůči nám však agrese nebyla nikdy namířená, naopak klienti jsou nám moc vděční. Stejně tak se za celou historii spolku nikdo z nás nenakazil,“ bilancuje Grabczak s tím, že Medici na ulici v Olomouci působí od roku 2023 a kromě Prahy, Brna, Hradce Králové a Plzně se brzy plánují rozšířit rovněž do Ostravy.
Odhaleným zánětem ledvin zachránili život
Komplikací při poskytování péče je, že lidé bez domova často nemají telefon a je s nimi složitá domluva.
„Platí to, co jsme si řekli na předešlém setkání, je to hodně o důvěře. Stane se, že klient nepřijde, ale třeba přijde někdo jiný, kdo se o nás dozvěděl. Každá služba je takové malé překvapení,“ popisuje Grabczak.
Žijeme v nejlepší době, važme si toho, říká končící dlouholetý šéf olomoucké charity |
Když se on nebo někdo jiný z mediků setká s problémem, který přesahuje jejich možnosti a schopnosti, odkážou na odbornou pomoc. U jednoho muže na ulici například včas odhalili akutní zánět ledvin a zachránili mu tím život.
„Na jedné službě na Charitě si kolegové všimli klienta, jenž měl vysokou horečku, silné bolesti a byl schvácený. Skoro už ztrácel vědomí. Udělali mu základní klinické vyšetření a zjistili zánět ledvin. Bylo to na poslední chvíli, kdy mu už hrozila celková otrava krve. Zavolali rychlou a muž skončil v nemocnici,“ vzpomíná student.
Přesně to jsou momenty, díky nimž studenti vědí, že jejich úsilí má smysl. „Když je člověk na ulici, má úplně jiné starosti a často si neuvědomuje váhu svých zdravotních potíží. My máme znalosti a je fajn, když je můžeme využít a někomu pomoci,“ svěřuje se třeba studentka medicíny Marie Olšanová.
Propojení studia a praxe
Kromě zdravotnické pomoci je důležitý i lidský kontakt a komunikace bez předsudků, založená na empatii, respektu a lidském přístupu. „Pro mnoho lidí na ulici je právě tato chvíle jedním z mála momentů, kdy se cítí viděni a respektováni,“ přemítá Grabczak.
Aktivity spolku mají podle zástupců univerzity zároveň významný vzdělávací rozměr. Studentům lékařské fakulty umožňují získat cenné zkušenosti z terénní medicíny a lépe porozumět zdravotním i sociálním problémům lidí z okraje společnosti.
„Asi bychom byli pod mostem.“ Lidem v nouzi pomáhá nový projekt sehnat bydlení |
„Zdravotnictví není jen nemocnice či speciální učebny – je to hlavně práce s člověkem,“ podotýká Blažena Ševčíková, vedoucí Centra pro základní výkony ve zdravotnictví Lékařské fakulty Univerzity Palackého, jež s Mediky na ulici spolupracuje.
„Studenti do ulic vyrážejí navzdory náročnému studiu, zkouškám a povinnostem, jež studium na lékařské fakultě přináší. Věnují svůj čas, energii i znalosti bez nároku na finanční nebo jinou odměnu – pouze s vědomím, že jejich přítomnost může někomu alespoň na chvíli ulevit od bolesti, samoty nebo beznaděje. A to nejen za krásného, ale i sychravého počasí,“ uzavírá.
