Stěny pokoje i schodiště v domě zdobí přehlídka historických loutek, mnohé už z první poloviny 20. století. Jsou od různých autorů, vyrobené třeba podle předlohy Mikoláše Alše – od Antonína Münzberga nebo Jana a Elišky Králových. Vnímavý pozorovatel si všimne i výtvorů od firmy APAS, jež mají unikátní pohyblivé brady.
„Bedny s pimprlaty i kulisami jsou i ve sklepě. Některé musíme prohlédnout a opravit. Když se k nám dostanou, mají například ulomené boty, zrezlé drátky, polámané ruce i nohy a oblečení sežrané od molů,“ vypráví Miroslav Nop.
Lásku k loutkám získal už v dětství, když ve druhé třídě viděl v divadle pohádku O Zlatovlásce. Poté, co mu po představení herci posadili na klín Kašpárka, hned věděl, že chce vlastní loutkové divadlo. Přál si jej k Vánocům, ale pod stromečkem našel místo něj stavebnici.
Divadla se dočkal až o pár let později, kdy mu jej pořídila babička. „Bylo malé, ale byl jsem z něj nadšený, hrál jsem si s ním pořád,“ svěřuje se.
Jako mladý dospělý svou lásku k loutkám objevil znovu. V té době se také poznal s budoucí manželkou Miroslavou. „Žena u mě musela složit takovou maturitu, než jsme se dali dohromady,“ směje se muž.
První loutky do sbírky maminka chtěla vyhodit
Společně pak vyprávějí příběh prvních loutek, které stály na začátku sbírky. Miroslav náhodou narazil na inzerát, v němž je někdo prodával společně s pračkou. Když krabici s Alšovými loutkami přinesl domů, maminka ho s ní chtěla vyhodit, protože byly ve špatném stavu. S Mirkou se tehdy znali teprve krátce.
Výstava Kašpárek z pohádky do pohádkyV Galerii Špalíček v prostějovské Uprkově ulici jsou do 25. května vystaveny přibližně dvě stovky historických loutek ze soukromé sbírky manželů Nopových, kulisy i unikáty, jako například autentická loutková podobizna Mikoláše Alše. |
„Když jsem přišla na první návštěvu, všimla jsem si Karkulky, jež měla špinavou sukýnku. Nabídla jsem, že jí ušiji novou. Vybrala jsem na ni červenou látku s puntíky, ušila i čepeček se skladem a zástěrku,“ popisuje Mirka a dodává, že pak už si Miroslav mohl doma loutky vystavit.
Od té doby pár, který letos oslaví zlatou svatbu, získal a opravil víc než tisíc marionet. Pomohl tím zachránit velkou část českého loutkářského dědictví.
Marionety hledá Miroslav v inzerátech na internetu. „Loutek už je mezi lidmi málo. Dřív se mi poštěstilo, že jsem koupil třeba celou sadu, někdo měl i původní kulisy. Lidé se jich zbavují, občas je vyhodí, což je škoda,“ stýská si.
Loutka bez oblečení je problém
Jeho žena ukazuje na úhledně srovnané a oblečené dřevěné postavičky na stěně. „Obzvlášť je škoda, že když má loutka zničené oblečení, stává se, že ji svléknou a oblečení vyhodí. Pak nevíme, co je zač,“ přibližuje potíže při zachraňování výtvorů.
Manželé loutky nenechávají jen pověšené na poličkách, hrají s nimi divadlo třeba dětem ve školkách. Hudbu si k tomu sami složili a nahráli. „Taky jsme si naše pohádky natočili na video,“ chlubí se Miroslav rozsáhlou sbírkou záznamů.
Erotická i s Masarykem. Sběratelka má osm a půl tisíce ořezávátek |
Pár se většinu života věnoval umění. Při hraní s loutkami využívá například i zkušenosti z divadelních prken. Miroslav je kromě sběratele a loutkoherce také hudebník, hraje na kytaru a banjo. Založil country kapelu Falešní hráči, s níž na konci 70. let sbíral hudební ceny. Několik let v kapele hrál i s písničkářem Karlem Plíhalem. V posledních letech působí ve swingbandu.
Obdivovatelé neohlášeně klepali na dveře
Mezi loutkami na stěně visí také přehlídka obrazů, mezi nimi i originály od Adolfa Borna, jemuž hrál Miroslav s kapelou na vernisáži.
„Seznámil jsem se tam s paní Bornovou a domluvil se s ní, že je navštívím a koupím od nich obraz. Chodil jsem tehdy na grafickou průmyslovku, takže jsem se o obrazy zajímal. Nakonec jsme se spřátelili. Jeden obraz z výstavy v Německu jsem dostal dokonce zadarmo, protože o něm Born řekl, že je ošuntělý,“ směje se při vzpomínce zachránce marionet.
Sběratel ukazuje v muzeu krásu minerálů a nerostů, nejvíc si cení zálesíitu |
Ačkoli jsou Nopovi již v důchodu, stále mají dny nabité aktivitami. Případně hostí nečekané návštěvy.
„Před lety o nás vysílali reportáž v televizi. Ještě ten den zastavil na hlavní silnici autobus plný důchodců. Měli jsme nedělní oběd, zrovna jedli polévku a vtom zazvonil zvonek. Ptali se, jestli si nemůžou prohlédnout loutky,“ vzpomíná Mirka.
„Rozdělili jsme je na dvě skupiny a provedli. Dokonce jsme jim pustili i nahranou pohádku. Poděkovali a zase jeli,“ dodává.
Kromě aktuální výstavy v Prostějově se s Nopovými a jejich sbírkou mohou zájemci potkat nejen na loutkových představeních, ale i na každoroční populární akci For Model na olomouckém výstavišti.
