Byť polozapomenuté a stranou pozornosti, je to místo významné pro dějiny celého bývalého Československa. Udržované květinové záhony, pečlivě zastřižené keře a na vysokém kamenném podstavci busta prezidenta Osvoboditele, který snad trochu přísně sleduje dění v centru Loučky.
Před sto lety tady žilo necelých pět set obyvatel a právě oni zřejmě jako první v celé zemi v neděli 3. srpna 1919 odhalili pomník T. G. Masaryka.
Na svém místě ovšem vydržel jen zhruba dvacet let, když Masarykovu republiku zaplavila armáda nacistického Německa a s ní útrapy druhé světové války. Místní sokolové proto sochu ukryli v podzemí na první pohled obyčejné stodoly.
„Stojí od roku 1935, dohromady si ji postavili zemědělci. Uvnitř měli například uloženou mlátičku,“ popsal bývalý starosta obce Loučka Leo Kordas.
V čelní stěně stodoly jsou vsazená dřevěná dvířka, za nimi je ve zdi velký bílou barvou orámovaný výklenek. V jeho spodní části je ústí staré plochými kameny pečlivě vyložené studny. A právě tady místní sokolové jedinečnou Masarykovu bustu ukrývali.
„Byla tady hned dvakrát, zabalili ji do nějakých látek a spustili dolů na lanech,“ upřesnil Kordas nad dvanáct metrů hlubokou studnou.
Prvenství najisto potvrzené není, místní si za ním ale stojí
Ukrytí sochy však nebylo jediným počinem, kterým se obyvatelé Loučky za druhé světové války vymezili proti nacistické okupaci země. Někteří z nich se dokonce přidali k odboji. A to včetně tehdejšího starosty a hostinského Hynka Hubáčka, jehož okupanti v roce 1941 zatkli a odvezli do koncentračního tábora Mauthausen. Po roce plném utrpení tam zemřel.
„Bohužel tak zůstaly neobjasněny jeho odbojové styky i činy,“ konstatují v knize Paměti obce Loučky historici Stanislava Kovářová a Josef Bartoš.
I oni pak zmiňují dnes polozapomenuté prvenství Loučky ohledně stáří zdejší pocty pro TGM.
„Pomník prezidenta Osvoboditele odhalila na návsi již v létě 1919 jako jedna z prvních obcí v republice, ne-li vůbec první,“ píší historici.
Podobný zápis je k nalezení přímo v obecní kronice: „Byl to prý snad první jeho pomník v republice vůbec,“ poznamenal k bustě před desítkami let kronikář Jan Knaibl.
Její historický význam si při konzultacích se sochaři a historiky potvrdil také Kordas:
„I oni mi říkali, že toto je nejstarší Masaryk.“
Po válce mohla socha zůstat na veřejnosti jen tři roky
Druhou světovou válku busta ve studni přečkala, po osvobození se na památník do centra Loučky vrátila. Podle zápisu v Pamětní knize obce, jenž pravděpodobně spadá do let 1946 či 1947, ji však čekalo stěhování.
„Tělovýchovná jednota Sokol pořádá oslavu při odhalení pomníku prezidenta Osvoboditele. Záštitu přebírá MNV. Celá slavnost měla velmi zdařilý průběh, pomník byl nově postaven na obecním pozemku naproti usedlosti Jaroslava Kováře číslo popisné 4 s překrásnou květinovou úpravou kolem. Tato úprava je pečlivě udržována vzornou péčí pana Jaroslava Kováře,“ stojí v knize.
Na tomto místě přímo u hlavního průtahu obcí pomník stojí i dnes, radnice o něj stále pečuje. Původní kamenné kvádry jsou očištěné a obroušené, na vysokém podstavci září obnovený zlatý nápis na počest padlých legionářů, kteří obětovali životy za svobodu národa.
Ani v poválečném Československu však nemohla unikátní busta prezidenta Osvoboditele zůstat dlouho na očích. Po třech letech od konce války se komunisté při únorovém puči chopili moci a postupně začali odkaz a myšlenky TGM upozaďovat. Místní tak sochu pro jistotu znovu ukryli do studny.
„Byla to tenkrát éra likvidace Masarykových pomníků. Ten náš se pak znovu obnovoval na začátku 60. let. Snad už natrvalo,“ poznamenal Kordas.
Autor busty se za první světové války ukrýval v kostele
Motiv ukrývání se přitom v příběhu tohoto jedinečného sochařského díla objevil už před jeho samotným vznikem. A to v životním osudu jeho autora Josefa Hemzala.
Jeho pravnuk Petr Hemzal pokračuje v rodinné tradici, se synem Štěpánem v Konici na Prostějovsku provozují kamenosochařství. Představují tak již čtvrtou a pátou generaci kamenického rodu, kořeny jejich podnikání sahají právě k autorovi stoleté busty TGM v Loučce.
„Můj praděda neměl rád války, nechtěl bojovat. Za první světové války proto dezertoval a byl schovaný v kostele v Cholině (obec sousedící s Loučkou, dělí je pět kilometrů – pozn. red.). S tímto krajem a místními navázal vztah, po válce pro tamní obce vyrobil desítky památníků. Tento TGM je jedním z nich,“ popisuje Petr Hemzal.
V rodinném archivu má díky tomu velkou vzácnost, první v Loučce, ale neuskutečněný návrh pomníku prvního československého prezidenta.
