Údivu se nelze divit, Coco uvelebená na jeho rameni je totiž samice lišky obecné, která s myslivcem a popularizátorem ochrany přírody žije na Prostějovsku už pět let.
Pořídit si lišku přitom není jen tak. „Coco byla osiřelé mládě, které se dostalo do záchranné stanice,“ přibližuje 39letý vyučený tesař, jak se o své souputnici poprvé dozvěděl.
V té době už delší čas přemýšlel, co víc by mohl udělat pro ochranu přírody a jak toto téma přiblížit poutavou formou i dětem. A napadlo jej, že by do péče mohl převzít některé z liščat, která přijdou o rodiče.
Těchto šelem je totiž na našem území tolik, že myslivci musí jejich počty masivně snižovat, aby zachovali rovnováhu vůči dalším zvířatům, které lišky loví.
Na chov musí být povolení
Dát domov takovému mláděti však nemůže každý zájemce. „Liška je z hlediska zákona nedomestikované zvíře. Pouze v Rusku se je podařilo v zajetí vyšlechtit takovým způsobem, aby se chovaly jako psi, tedy poslouchaly pokyny, neutíkaly a držely se ve smečce. V tom okamžiku se stávají zvířaty ze zájmového chovu,“ popisuje Holík.
Ten musel nejprve získat souhlas krajského úřadu pro životní prostředí a pak dostal povolení pro chov lišky v zajetí s tím, že mu bude pomáhat při vzdělávání mládeže. Když mu ze záchranné stanice zavolali, že se k nim dostalo maličké liščí mládě, neváhal a Coco převzal do péče.
„Mláďata lišek se rodí slepá, ve volné přírodě se tedy nemají šanci o sebe postarat. Mládě musíte krmit, starat se o něj a ono si vás vtiskne. V tom okamžiku se pro něj stáváte jeho matkou,“ líčí myslivec.
Papoušci na rameni loví polibek od svého chovatele, s cizími se však nekamarádí |
V prvních měsících pro něj byla péče o Coco prací na plný úvazek, neustále ji měl nablízku a bral si ji i do práce. Bylo totiž potřeba, aby s původně divokým zvířetem navázal co nejbližší kontakt.
Nejprve ji krmil umělým mlékem a masovými kapsičkami, podobně jako se krmí osiřelá štěňata nebo koťata. Později mohl přejít na tuhou stravu v podobě masových granulí.
„Je to skladovatelná, dávkovatelná plnohodnotná strava. Máme dodavatele z Velké Británie, který garantuje, že je v granulích 80 procent masa. Liška je metabolicky podobná kočce, jsou to tedy granule, které obsahují vlákninu a minerály, které potřebuje kočičí organismus, důležitý je také obsah taurinu,“ odhaluje Holík.
Kromě stravy s obsahem masa má Coco ráda také zeleninu nebo sladké ovoce. „Nerad vidím, když loví zvířata, sám jí tak nedávám syrové maso, abych její lovecké pudy nepodporoval. Ale samozřejmě pokud se jí do výběhu dostane nějaký vetřelec, tak ho uloví, přece jen je to pořád šelma,“ konstatuje myslivec.
Z bytu se stala nora
Ohledně odměn to nemá jednoduché. „Coco je hodně mlsná, s běžnými pamlsky u ní vůbec neuspějete,“ směje se netradiční chovatel. Je podle něj těžké najít dobroty, které by ji přesvědčily, že stojí za námahu uposlechnout nějaký pokyn. Přestože lišky jsou psovité šelmy, mentálně podle něj fungují spíš jako kočky.
Pokud tedy Holík nějakou žádanou pochutinu najde, musí jí mít zásobu a využívat ji chytře. Tajemstvím, které na Coco funguje, je momentálně hovězí maso. „Coco miluje hovězí burger. Tepelně zpracovaný, bez soli a pepře, to mi na uplácení a odměny funguje nejlépe,“ prozrazuje.
„Ten váš krokodýl je jako živý.“ Dundee se stal celebritou, krmí ho celá vesnice |
Podle požadavků na kvalitní životní podmínky pro zvířata v zajetí musí mít lišky prostor, který bude respektovat jejich potřeby. Protože však možnost osvojit si Coco přišla pro Holíka náhle a nečekaně, musel dočasně přistoupit k nouzovému řešení a přivezl si ji do svého bytu na prostějovském sídlišti.
„Byly to samozřejmě nestandardní podmínky, ale jen do doby, než jsme pro ni vybudovali zázemí. Tohle vážně nechcete, vy totiž žijete u lišky, ne liška u vás, z vašeho bytu se stane nora,“ vysvětluje.
„Jsou to destruktivní tvorové, zvládnou všude vyskočit a Coco ráda rozcupovala na kousíčky všechno, co se k ní dostalo,“ vzpomíná. Lišky dokážou vyskočit až 150 centimetrů do výšky a také hodně hrabou.
Dnes má svůj komfort
Po měsících soužití v bytě se Coco mohla přesunout do vybudovaného zázemí v nedalekých Kobeřicích, které momentálně sdílí s další zachráněnou liškou. Má tam dostatečný komfort pro všechny svoje potřeby, ale tráví také spoustu času mimo kotec.
„Když chodíme ven, mám ji na vodítku. Dřív jsme používali kšírky, ale z těch se Coco naučila vyvléct jako Houdini, takže teď už chodíme jen s obojkem. Z psů a koček strach nemá, dokáže se ubránit, ale na každé procházce se snažím co nejvíc pozorovat okolí a případným hrozbám předcházet,“ popisuje majitel.
Ten původně vůbec neuvažoval, že by zanechal nezbytného lovu lišek, který napomáhá rovnováze mezi druhy v přírodě, silný zážitek před několika lety ho však přiměl změnit názor.
Jako malé si osedlaly aspoň kozu, teď si sestry plní sen. Mají vyhlášenou stáj |
„Coco měla v tu dobu asi dva nebo tři měsíce a měl jsem ji s sebou při práci v lese. Dělali jsme se dřevem a Coco se v tom období držela vždy v okruhu pár desítek metrů okolo mě. Neměla ještě vodítko s obojkem, protože na zavolání pokaždé přišla, byla ještě mládě,“ vzpomíná Holík.
Po obědě se však v návalu energie ztratila z dohledu a na zavolání nepřicházela. Myslivec i s kolegy ji hledal, ale brzy jim došlo, že je nejspíš schovaná a spí v jedné z mnoha kupek dřeva, které při úklidu lesa po těžbě nashromáždili.
Napínavé pátrání
Po marném pátrání a volání tedy Holík odvezl kolegy po práci z lesa a pak se sám vrátil, rozhodnutý na místě klidně i přespat, dokud se za ním Coco nevrátí. „Říkal jsem si, že tu na ni musím počkat, protože se vzbudí a bude mě hledat,“ vysvětluje.
Na místě, kde obědvali, se tedy usadil a byl přesvědčený vydržet tak dlouho, dokud se lišče neobjeví. Minula však sedmá hodina večer a Coco stále nepřišla.
„To víte, že to člověka zasáhne, opláče to, že je pryč. V tu chvíli jsem se obrátil na patrona všech myslivců svatého Huberta a slíbil mu, že jestli se mi Coco vrátí, tak dokud se mnou bude žít, žádnou lišku už neulovím,“ vypráví.
Za půl hodiny se pak Coco objevila na horizontu. „Přiběhla ke mně, nadšená, že mě vidí, jako by se ptala, kde jsem tak dlouho byl já. Bylo to emotivní shledání, přece jen jsme už měli vytvořené pouto,“ usmívá se Holík. A připomíná, že teď je na něm, aby dodržel svou část slibu, a proto lišky neloví, přestože se kvůli tomu občas dostává do konfliktu s kolegy.
Do volné přírody už nemůže
Coco už je po pěti letech zvyklá na lidi a pro Holíka je tak neocenitelným pomocníkem na přednáškách pro děti s tematikou ochrany přírody.
„Samozřejmě musím dětem vysvětlovat, že toto je speciální liška, která je jiná než ty, které by mohly potkat ve volné přírodě,“ zmiňuje Holík s tím, že se snaží nejmladší generaci předávat základy respektu k přírodě i divokým zvířatům.
Jeho liška se však už do volné přírody vrátit nemůže, protože je zvyklá na lidi. „Zvířata vychovaná člověkem se lidí nebojí, což může způsobit spoustu problémů,“ objasňuje myslivec.
Lišky zbavené strachu se mohou objevovat ve městech, kde žerou volně dostupné zbytky jídla. Protože mají agresivnější zažívání než psi nebo kočky, zvládnou konzumovat i méně poživatelné věci.
„Jsou výborné sběračky, takové uklízečky, které sežerou všechno. Jsou to šelmy a všechny šelmy hospodaří s energií tak, aby jí ztrácely co nejméně. Takže jsou to oportunisté a čím lépe je potrava dostupná, tím jasnější je to pro ně volba,“ odhaluje Holík.
Lišky se v zajetí dožívají až patnácti let, důležité je pravidelné očkování a kontroly na veterině. Coco s Holíkem za rok zvládnou několik desítek naučných přednášek a díky projektu Fox Savior se jim povedlo získat peníze na nákup dronu s termovizí.
Ten pomůže včas objevit schovaná mláďata divoké zvěře na polích a tím je ochránit před zemědělskými stroji. Aktivní jsou také na sociálních sítích.
Zájem poznat ochočenou lišku a dozvědět se víc o české přírodě mají ve všech koutech republiky. „Když chcete někoho učit, musíte mít spojence. Ona je můj spojenec a já jsem její mluvčí. Jí totiž lidé nerozumí, mně ano. Ale jestli chtějí chápat, co o respektu k přírodě a zvěři říkám, je věc druhá,“ uzavírá Holík.
