Letos by se Prečan dožil 150 let. Zůstala po něm rozsáhlá umělecká sbírka, jejíž část od nyní vystavuje arcibiskupství, a také kostel, jenž dal postavit.
Budoucí olomoucký arcibiskup málem zemřel již v devíti letech. Chlapec narozený 8. března 1866 ve Velkém Týnci velice vážně onemocněl tyfem. Jednu noc se jeho matce už zdálo, že její syn umírá.
„Vyslala proto ještě té noci posla na Svatý Kopeček s prosbou, aby tam byla odsloužena mše svatá za nemocného. Ráno se již malému Leopoldovi dařilo lépe, nakonec se úplně uzdravil. Všichni byli přesvědčeni, že byl uzdraven na přímluvu Panny Marie Svatokopecké. Od této události byla později odvozována velká Prečanova obliba poutního místa na Svatém Kopečku,“ popisuje Vít Němec ve stati o Prečanovi ve vlastivědné revui Střední Morava.
Příběh Leopolda Prečana |
Prečana označuje jako nadaného studenta Slovanského gymnázia v Olomouci, po maturitě se mladík přihlásil do místního kněžského semináře.
„Není bez zajímavosti, že z Prečanova ročníku v semináři se kromě něj ještě dva další bohoslovci stali později biskupy,“ dodává Němec.
V roce 1889 je třiadvacetiletý Prečan vysvěcen na kněze. Studiu se věnuje i v pozdějších letech, v církevním právu dosáhl akademické hodnosti docenta.
Prečan postupně stoupá také v církevní hierarchii, jeho jméno je známé i v Římě. A to díky práci na připravovaném církevním zákoníku, jenž na začátku 20. století vznikal právě tam.
„Prečan se tohoto úkolu zhostil skutečně mistrně, o čemž svědčí nejen to, že za svou práci sklidil v Římě velké uznání a v roce 1914 byl vyznamenán titulem Papežský tajný komoří, ale především ta skutečnost, že některé formulace obsažené v novém církevním zákoníku z roku 1917 pocházejí přímo od něj,“ dokládá Němec.
Nový arcibiskup musel řešit dluhy ve výši 16 milionů
Vrchol Prečanovy kariéry přichází 10. listopadu 1923, kdy jej papež Pius XI. jmenuje olomouckým arcibiskupem. Vysvěcen byl 30. prosince téhož roku v olomoucké katedrále svatého Václava.
První starostí nového arcibiskupa bylo zlepšení ekonomické situace jeho úřadu. I kvůli nedávno skončené první světové válce, vysokým daním, pozemkové reformě a velké dobročinnosti jeho předchůdce arcibiskupa Stojana přesahovaly podle Němce dluhy arcibiskupství částku 16 milionů.
Díky schopným spolupracovníkům se vše Prečanovi postupně podařilo dát do pořádku a mohl se tak pustit do práce. Opravil olomoucké sídlo, zámek v Kroměříži, nechal postavit nové fary, rozšířil kněžský seminář.
„Největším Prečanovým stavebním projektem však bylo bezpochyby zbudování kostela svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně. Monumentální stavba vyšla v letech 1929 až 1932 na osm a půl milionu korun,“ uvádějí autoři nynější výstavy k letošnímu 150. výročí Prečanova narození.
Nacisté arcibiskupa podezírali a hlídali
V arcibiskupském paláci jsou k vidění desítky exponátů z Prečanovy rozsáhlé sbírky, byl velkým milovníkem umění. Vyzdobil si jím i svoji vilu na Svatém Kopečku, kde často pobýval.
Uchýlil se sem i před druhou světovou válkou, když nacistické Německo díky mnichovské dohodě v roce 1938 získalo československé pohraničí. Do té doby však rozhodně vystupoval na obranu Československa.
„Prečanovo omezení veřejných aktivit patrně souviselo i se zhoršením jeho zdravotního stavu od roku 1939. Na Svatém Kopečku byl poněkud více chráněn před přímým vlivem německých úřadů. I tak byl ale za své předválečné kontakty s Janem Šrámkem (předseda Československé strany lidové – pozn. red.) perzekuován a podroben policejnímu dohledu. Nacisté jej podezírali, že věděl o Šrámkově útěku do zahraničí a že mu při tom dokonce pomáhal, což byla pravda,“ doplňuje Němec.
Prečan byl za války v kontaktu s odbojovým hnutím, vztáhnout ruku na arcibiskupa se však nacisté neodvážili. Když druhá světová válka končila, bylo Prečanovi 79 let.
„Zřejmě z důvodu stáří a horšícího se zdravotního stavu se rozhodl natrvalo zůstat v ústraní na Svatém Kopečku,“ podotýká Němec.
Prečan zemřel 2. března 1947. Ve dnech 6. a 7. března bylo jeho tělo vystaveno v trůnním sále olomoucké rezidence. Pohřben byl v sobotu 8. března 1947 podle svého přání do krypty hejčínského kostela svatého Cyrila a Metoděje.
