Své postavy v jedinečném olomouckém komiksu o začátku invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 scenárista Martin Šinkovský rozhodně nešetří. Čerstvě zamilovaná prodavačka, novopečený otec či rodina chystající se na vysněnou dovolenou. Všichni se nejprve usmívají, o tancích, jež se blíží k Olomouci, nic netuší.
„Na základě faktů a rešerší jsem vytvořil ideální figury s jejich osudy, které pak zlomím,“ popisuje Šinkovský. Olomoucké příběhy ze srpna 1968 vydá Univerzita Palackého letos v září spolu s dalším Šinkovského komiksem o vzniku Československa v říjnu 1918. Na obou se podílel i výtvarník Petr Novák známý jako Ticho762.
Každý z vašich posledních olomouckých komiksů končí úplně jinak. Ten o říjnu 1918 šťastným zvoláním, ať žije Československo, komiks ze srpna 1968 zmarem. Který vznikal snáz?
Rozhodně se lépe psal a Tichovi kreslil ten z roku 1968. K tomu datu máme přece jen blíž, tehdejší dění je detailněji popsané a hlavně je to emotivnější záležitost. Rok 1918, to už je přece jen sto let.
Oba komiksy se odehrávají v Olomouci, v níž žijete. Je to při psaní výhoda, nebo to spíše svazuje?
Je to výhoda. Když s Tichem známe reálie, víme, co přesně si chceme dohledat anebo na co se zeptat historiků. Například co přesně se hrálo ve zdejším kině v létě 1968. Takže se nám pracuje snáz. Ovšem mít pro zpracovávání těchto dvou událostí volnou ruku při výběru místa, Olomouc si nevyberu.
Ukázka z unikátního olomouckého komiksu k 50. výročí sovětské okupace v srpnu 1968. | foto: kresba Ticho762, scénář Martin Šinkovský
Proč ne?
Ani v říjnu 1918 a ani v srpnu 1968 nebyla dějištěm klíčových událostí. To byly před padesáti lety při okupaci Praha, Liberec, Brno či Prostějov. Tam se děly nejzásadnější a nejsilnější věci.
Jak jste tento nedostatek Olomouce vykompenzoval?
Fiktivními příběhy, jež vycházejí z našich rešerší. To je nutné, aby byly uvěřitelné. Atmosféru doby jsme tam dostali skrz ukázky z tehdejších médií, novinové výstřižky, inzeráty či hlášení rádia. Nechtěli jsme, aby naše postavy říkaly dějinné věci typu přijeli vojáci. To řeknou ty noviny, nemusí to už opakovat postavy.
Do jaké míry jsou tedy tyto dva komiksy historicky věrné?
Věrné jsou základními dějovými linkami. To znamená, že v roce 1918 vznikla republika a v roce 1968 ji obsadila vojska Varšavské smlouvy. Odpovídají také reálie, jež nakreslil Ticho. Takže když tam projede tramvaj, je to typ, který v Olomouci tehdy skutečně jezdil. Vždycky je to ale tak, že nastřádáme spoustu materiálu a použijeme jen zlomek.
Především u srpna 1968 pracujete hned s několika postavami a vedlejšími dějovými linkami. Jsou někým inspirované?
Je to mix zpočátku šťastných událostí. Muž, jemuž se den před okupací narodí dítě. Pak rodina, co se chystá na dovolenou, a také prodavačka, kterou čeká rande s vojákem, jdou do kina a potom se spolu poprvé vyspí. Tyto tři linky jsou fiktivní. Na základě faktů a rešerší jsem vytvořil ideální figury s jejich osudy, které pak zlomím. V komiksu k okupaci jsme vše koncentrovali do dvou dnů – do 20. a 21. srpna. První den je vše v pořádku, všichni se šťastně usmívají, aby je v noci vzbudila okupace a ráno vstávali do temnoty. Tyto fiktivní linky jsou třeba. Kdybych pracoval jen s osudy skutečných postav, tak mě to omezuje. V příběhu by musely samozřejmě říkat jen pravdu a fakta. I když by se mi to jako scenáristovi nehodilo. A to zdržuje, je to nuda.
Ukázka z unikátního olomouckého komiksu ke 100. výročí vzniku Československa v říjnu 1918. | foto: kresba Ticho762, scénář Martin Šinkovský
S vedlejší linkou pracujete i v komiksu o vzniku Československa, není ale tak výrazná. Proč?
U roku 1918 jsme to měli komplikovanější v tom, že tu vystupuje reálná postava Richarda Fischera (vůdčí osobnost říjnových událostí v Olomouci – pozn. red.). Oproti tomu komiks k srpnové okupaci je založený na emocích. I dnes se ukazuje, jak moc je to živé téma. Zatímco říjen 1918 je už spíše historické datum.
Nad komiksem z roku 1918 jsem měl dojem, že jeho sepsání i kresba musely být těžší. Je tam sice vedlejší dějová linka vojenského zběha a španělské chřipky, ale Fischer coby ústřední postava často sedí u stolu a dělá politiku.
Přesně tak. Právě proto je tam voják a nemocnice. Využili jsme toho, že tehdy končila válka, z níž už byli všichni zdrcení, a navíc řádila španělská chřipka. V tomto komiksu jsme si příběh rozvolnili na delší časový úsek – na celý týden. Věděli jsme, jak Fischer jezdil do Brna či Prahy na schůze. Takže jsme se tomu přizpůsobili. Ovšem například jeho projev z olomouckého Národního domu ke vzniku republiky se nedochoval. Ví se, že mluvil, ale neví se co. To jsme si vymysleli.
Ohledně roku 1968 jste zmínil Prostějov. Láká vás zpracovat do komiksu tamní tragédii, kdy 25. srpna při střelbě sovětských vojáků zemřeli tři lidé?
Ne, k Prostějovu nemám žádný vztah. I toto byla zakázka, neměl jsem sám potřebu napsat, jak to v Olomouci tehdy bylo. Mě to neláká, protože čtenářům je hned jasné, kdo je u srpna 1968 vítěz a kdo poražený. Češi jsou tu morální vítězové zrazení Velkým bratrem.
Jaké téma vás tedy láká?
Na seznamu námětů mám už dlouho Švédské šance (poválečný masakr, při němž Čechoslováci u Přerova postříleli 120 žen, 71 mužů a 76 dětí – pozn. red.). A to proto, že Češi jsou stále neschopní jakékoli dějinné sebereflexe. Tváří se, že byli nevinní a nevinně masakrováni nacisty. A přitom se chovali stejně jako Němci, ne-li hůř. A to i v Olomouci (po druhé světové válce zde stál velký internační tábor, v němž kvůli českým dozorcům trpěly tisíce Němců, stovky jich tu zemřely – pozn. red.). Máslo na hlavě historicky máme a pořád se ho bojíme. To jsou témata, co by mě zajímala.
Jak dlouho trvá, než z položky na soupisu námětů sepíšete komiks?
Trvá to strašně dlouho. I když tyto dva komiksy mají každý dvanáct stran a moc se tam nemluví. Scénář mi zabral dva měsíce.
Když píšete komiks, představujete si při tom i jednotlivé kresby?
Vždy mám představu, jak to bude vypadat. Ale neumím kreslit a vím to o sobě. To je moje výhoda. Ticho zase neumí psát, ví to o sobě a to je jeho výhoda. Proto můžeme dělat spolu. Ovšem v hlavě se mi všechny ty obrazy skládají a on to pak samozřejmě nakreslí úplně jinak.
Nemáte s tím problém?
Vůbec.
Ani přesto, že scénář píšete v rámci nějaké grafické představy, a ta potom vypadá úplně jinak? Ladí to tedy vůbec?
Jasně, protože režisérem komiksu je vždy výtvarník. Má poslední slovo. Existuje hromada způsobů, jak ho nakreslit dobře, a vím, že u Ticha to tak bude. Už spolu děláme deset let, jsme sehraní. Platí to i u těchto komiksů. Oba jsou černobílé, aby u čtenářů evokovaly dobovou atmosféru. Rok 1918 je graficky jakoby strožejší, odpovídající době škrobených límečků. Zatímco srpen 1968 má uvolněnější linku utopické atmosféry pražského jara.
