Přestože nacistické velení podepsalo 8. května 1945 bezpodmínečnou kapitulaci, v Kokorech a okolí se v ten den ještě odehrávaly střety mezi Rudou armádou a wehrmachtem.
„Sověti měli na křižovatce na Nelešovice kanón, Němci prchali na Brodek a odpovídali střelbou. Rudá armáda šla do Kokor od Nelešovic,“ vzpomíná Alois Košťálek.
Podle jeho manželky Bohumily se dva chlapci z vesnice vypravili Sovětům vstříc. „Kluci nesli ruským vojákům vodu, dokonce je poslaly jejich matky. Byli to Rosťa Kubáč a Zdeněk Menšík. Němci však vypálili tříštivý šrapnel a střela je zasáhla,“ líčí osudové okamžiky pamětnice.
Jeden z posledních nacistických granátů vypálený za války na Moravě bohužel zabíjel. „Kubáče přinesli lidé na dveřích, jež vysadili. Pak ho položili do hasičského auta a vezli do nemocnice, ale ruský doktor řekl, že nepřežije,“ pokračuje Košťálková. Hoch skutečně na následky těžkého zranění zemřel.
Větší štěstí měl jeho kamarád, o život však tvrdě bojoval a do smrti si po zásahu nesl zdravotní následky.
 |
„Menšík měl v těle na 200 střepin, prodělal spoustu operací a střepiny si v něm žily svým životem, různě se ozývaly a posunovaly. Oženil se do Žeravic,“ přibližuje Alois Košťálek.
„Bratr zemřelého Laďa Kubáč chtěl koupit to místo, kde ho zabili, že by tam postavil pomníček, ale to se neuskutečnilo. Každý rok na výročí chodila škola na hřbitov k Rosťovu hrobu,“ doplňuje.
Při náletu Sovětů zahynul mladý učeň
Podobný nešťastný osud jako patnáctiletého Rostislava Kubáče z Kokor potkal jen o pár dní dříve i téměř stejně starého Jaroslava Zbořila z nedalekých Nezamyslic na Prostějovsku. S tím rozdílem, že ho zabila sovětská munice.
Těsně před osvobozením vesnice 29. dubna 1945 se z lesů na Litenčické pahorkatině v okolí Orlovic na Vyškovsku stahovali Němci, kteří po silnici ustupovali k Vyškovu, když na ně zaútočila sovětská letadla.
Mylná zpráva a zbloudilý tank. Souhra náhod stála na konci války život 14 mužů |
„První přiletěla k 11. hodině a svrhla bomby. V hostinci u Hubených bylo několik mužů, a když začaly bomby padat, lehli všichni na zem. Na patnáctiletého zámečnického učně někdo křikl: Zavři dveře! A on ihned vstal a zavřel dveře a vtom nedaleko dveří dopadla puma,“ popisuje neštěstí farní kronika podle publikace Pod pásy tanků, pod křídly letadel autorů Z. Bezrouka, J. Dvořáka, J. Kouřila a R. Kirchnera.
„Jaroslav Zbořil klesl k zemi zasažený četnými střepinami bez nejmenšího hlesnutí. Všechna okna byla v hostinci rozbitá, některá i z rámů vytržena. Nábytek v místnosti byl střepinami rozsekán. Rusi kosili Němce, kteří s četnými vozy jeli po silnici,“ líčí dále kronika.
Z těla zbyla hromádka beztvárné lidské hmoty
Kniha přináší i svědectví účastníka neštěstí Bohumila Outraty. „Byl hezký jarní slunečný den. Ráno jsem jako obvykle šel do kostela, kde jsem tentokrát vykonal zpověď a přijal svaté přijímání. Po poledni se začali scházet hosté, za chvíli jich byla plná hospoda. Skoro u všech stolů se hrály karty, mladíci hráli oba kulečníky,“ nastínil chvíle před tragédií.
„Vyšel jsem na dvůr a uviděl, jak od Těšic k Tištínu letí několik sovětských letadel. Nic netuše, opustil jsem dvůr, prošel síní, kuchyní a otevřel dveře hospody. V tom okamžiku zahřměl obrovský výbuch a vzápětí pan František Došla zařval: Na zem, rychle na zem!“
Na sklonku války přišel chaos, Jesenicko zaplavila vlna uprchlíků a vězňů |
Outrata se schoval pod pult, kde cítil otřesy. Všude byl prach a v hospodě vypukl strašný zmatek, někteří muži se snažili dostat ven, jiní se drali do sklepa.
„U dveří hospody se mi naskytla strašná podívaná. Ležela tam v louži krve hromádka beztvárné roztrhané hmoty – byla to mrtvola člověka... Když jsme přebíhali státní silnici, slyšel jsem srdcervoucí křik z Vyškovské ulice. To pan Zbořil s paní si rvali vlasy a ona nepříčetně a žalostně řvala, protože ta beztvárná, zakrvácená hmota ležící u dveří hospody byl jejich syn Jarek a někdo jim to asi již sdělil,“ doplnil pamětník.
Strašná bolest rodičů zasáhla také Ludmilu Boževičovou. „Bylo snad kolem čtvrté hodiny, když přivezl Dominik Zbořil žalem a bolem pološílenou manželku a mámu zabitého syna Jaroslava. Jeho malý bráška ještě nic nechápal. Nedokázal pochopit, proč nechali spát jeho bratra v opuštěné kuchyni pod prostěradlem poznamenaným krví a jdou sem mezi cizí lidi.“
4. května 2025 |
