Aktivita klíšťat nyní dosáhla stupně deset, což je nejvíc z bodované škály. Tito roztoči sami o sobě nejsou nebezpeční, strašákem jsou ale jedinci, kteří jsou nakaženi virem klíšťové encefalitidy způsobující závažné záněty mozku a mozkových blan, a také ta, jež přenášejí lymeskou boreliózu.
Termín „aktivita klíštěte“ v odborné rovině znamená podíl klíšťat připravených k napadení hostitele na celkové populaci klíštěte na konkrétním místě.
„Čím větší je počet takto aktivních klíšťat, tím vyšší je i stupeň rizika,“ vysvětlují odborníci na webu Českého hydrometeorologického ústavu, kteří informace zveřejňují.
„To, že se člověk pohybuje v oblasti, kde se vyskytuje klíšťová encefalitida, neznamená, že je tam nakažené každé klíště. Mým odhadem jde o zhruba každého desátého jedince. Záleží tedy, jakou máte smůlu. I když vás ale bude sát klíště, které klíšťovku má, a vy ho zavčas vytáhnete, tak neonemocníte,“ mírní obavy Miloš Kenša z Krajské hygienické stanice v Olomouci.
Klíšťata vyhledávají hlavně listnaté a smíšené lesy nebo křoviny s bylinnými porosty, oblíbená je u nich také vegetace na okrajích potoků a řek. Pokud jde o Olomoucký kraj, pravděpodobnost, že se lidé nakazí klíšťovou encefalitidou, je největší v lesích Žulovské pahorkatiny a části Zlatohorské vrchoviny nebo ve všech níže položených lesích v bezprostřední blízkosti Šumperka.
Na Olomoucku je pak vysoké riziko v předhoří Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů, včetně lesů poblíž Šternberka. V oblasti Přerovska zase patří mezi nejrizikovější okolí hradu Helfštýna a vrchu Maleník.
Na klíšťata lze narazit i ve městech či na horách
Zcela v bezpečí však nejsou pěší ani v centrech měst. „Dá se říct, že klíšťata jsou nyní všude a chytit se dají třeba i na hřišti nebo v parku,“ upozornil Kenša.
Kde je v regionu nejvíc infikovaných klíšťat
|
Podle odborníků už neplatí ani to, že klíšťata se neobjevují v nadmořských výškách nad 750 metrů. Zaznamenány jsou případy jejich výskytu i v tisícimetrové výšce.
V kraji také stoupá počet případů obou nejznámějších onemocnění, která klíšťata způsobují. Zatímco v roce 2015 evidovali epidemiologové 14 lidí s klíšťovou encefalitidou, loni jich bylo 45. U lymeské boreliózy stoupl výskyt onemocnění z čísla 267 v roce 2015 na 423 za rok 2016. Loni lékaři zaznamenali 360 těchto případů.
Na zvyšujícím se počtu nakažených má ovšem poněkud paradoxně zřejmě podíl i zvýšená osvěta.
„Informace o onemocněních má velké procento populace. Při projevech, jako jsou únava nebo bolesti svalů, lidé na riziko nákazy myslí a zamíří k lékaři. I proto je případů víc,“ potvrdila ředitelka protiepidemického odboru krajské hygienické stanice Růžena Haliřová.
Důležitá je prevence i nevysilování organismu
Velkou roli v tom, zda člověk po napadení infikovaným klíštětem skutečně onemocní, hraje imunita, tedy obranyschopnost organismu.
„Jsou lesní dělníci, kteří ze sebe denně ometají 11 až 15 klíšťat a nic se jim nestane. Někdo má jedno klíště jednou za život a má problém. Je to velmi individuální záležitost,“ poznamenala Haliřová.
Člověk, který si najde klíště, by podle ní neměl propadat panice, nicméně vyplatí se nevysilovat organismus náročnou aktivitou, a naopak více odpočívat. Pokud se dostaví příznaky nemocí, měl by vyhledat lékaře.
Nejúčinnější zbraní proti nákaze je ale prevence. Kromě očkování, které je zatím dostupné jen proti klíšťové encefalitidě, se lidé mířící do rizikových oblastí mají chránit oblečením z hladké světlé látky, na které je roztoč dobře vidět, a pak vhodným repelentem.
„V těchto dnech je vhodné se každý večer důkladně prohlédnout a případně přisáté klíště co nejdříve vytáhnout. Když ho odstraníte do jednoho dne, nic většinou nehrozí,“ dodal Kenša.
