Jiří Knott byl toho večera na posedu sám. „Prošel jsem revír a viděl pohyb zvěře, na kterou jsem měl povolenku. Sedl jsem si tedy na posed a čekal, jestli se zvěř přiblíží,“ přibližuje svůj osudný den.
„Jenže se začalo stmívat a viditelnost se výrazně zhoršila. A tak jsem rozhodl, že slezu dolů,“ vzpomíná.
„Na druhém nebo třetím stupni se to prolomilo. Propadl jsem se zhruba ze čtyř a půl metru dolů a dopadl do konstrukce posedu,“ popisuje nehodu.
„K mému štěstí byla na dalším posedu, jen asi dvě stě metrů od mě, moje manželka, která je také vášnivá nimrodka. Měl jsem u sebe telefon a zavolal jí. Ona pak všechno zorganizovala. Díky ní jsem naživu,“ říká.
Třicet let myslivcem
„Myslivost provozuju už třicet let. Je to moje záliba, moje milovaná činnost. Odpracoval jsem si své povinnosti – brigády, prořezávky v honitbě, stavbu posedů nebo krmných zařízení,“ vypráví lékař.
Jeho poslední leč ovšem mohla s velkou pravděpodobností skončit tragicky. „Díky skvělé souhře záchranářů a lékařů skončila šťastně. Po nehodě lékaře převezla Záchranná služba Olomouckého kraje na Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc a poté byl hospitalizován na traumatologii,“ přibližuje mluvčí FN Olomouc Adam Fritscher.
Lidé s banalitami přetěžují urgent, nemocnice to glosuje komiksovou kampaní |
„Když pana doktora přivezli, byl v těžkém stavu,“ popisuje Josef Chudáček, hrudní chirurg Fakultní nemocnice Olomouc. „Měl mnohočetné zlomeniny žeber, a protože dlouhodobě užíval léky na ředění krve, masivně zakrvácel do pravé pohrudniční dutiny.“
Boj o život
Lékaři se nejdříve snažili o maximální konzervativní postup, nicméně kvůli užívání léků na ředění krve museli nakonec operovat, i za cenu rizika velkého krvácení.
„V úvodu do anestezie došlo k zástavě srdce. V tu chvíli jsme museli přistoupit k naprosto výjimečnému – přímé ruční masáži srdce,“ popisuje chirurg.
„Šlo doslova o každou vteřinu, kdy jsme byli nuceni se do pacientova hrudníku dostat co nejrychleji, abychom mohli začít ihned s resuscitací, a během několika málo minut došlo k obnově srdeční činnosti. Poté jsme již mohli zašít poraněnou pravou plíci, bránici a provést stabilizaci (zpevnění) zlomených žeber.“
Takový výkon se dnes provádí jen ve zcela krajních situacích. „Je to moment, kdy doslova držíte pacientovi život v rukou,“ doplňuje primářka Kliniky anesteziologie a resuscitační medicíny Šárka Fritscherová.
Muž při rvačce na vesnickém plese ukousl sokovi ucho, sám přišel o zub |
„Vzhledem k věku téměř osmdesát let jsme si nebyli jistí, zda vůbec takový operační výkon zvládne, jak bude reagovat jeho organismus na pooperační komplikace a jaký bude stav mozku. Nebylo jisté, zda se probudí. Díky perfektní koordinaci mezi chirurgy a anesteziologicko-resuscitační klinikou se srdce na operačním sále znovu rozběhlo, pacient operační výkon zvládl a zvládal i následující dny na intenzivní resuscitační péči,“ dodává.
Nic si nepamatoval...
Následovalo dlouhé probouzení. Od 25. července do 4. srpna byl Jiří Knott na jednotce intenzivní péče KARIM, napojený na umělou plicní ventilaci a s tracheostomií.
„Od momentu, kdy jsem se ocitl na rentgenu a potom na sále, už nevím nic. Ale jsem lékař, takže teoreticky vím, co se tam dělo. Klobouk dolů jak to všechno zvládli,“ říká Knott.
Z jipky putoval na Oddělení pro následnou a dlouhodobou intenzivní péči. To je určeno pacientům po stabilizaci jejich kritického akutního stavu, jejichž doléčení vyžaduje, kromě intenzivní rehabilitace, mobilizace a ošetřovatelské péče ještě intenzivní podporu životních funkcí.
„Zpočátku byl neklidný, v deliriu, nemohl mluvit ani polykat,“ popisuje vedoucí lékař oddělení Rostislav Horáček. „Ale zlepšoval se doslova z týdne na týden. Každý den byl o kousek dál – nejdřív kontakt, potom dýchání, později polykání. Dnes už může i chodit.“
Postupné uzdravení doktora Knotta je podle něho důkazem pozitivního přístupu a silné vůle. „Bylo nutné udělat plastiku na holeni a pan doktor to odmítal s tím, že v jeho věku je to už zbytečné,“ směje se Horáček.
„Teprve když jsme mu řekli, že pokud si plastiku nechá udělat, půjde dřív domů, tak svolil. A jakmile svolil, spolupracoval naprosto vzorně. Poté byl přeložen na oddělení 8 Chirurgické kliniky a potom již zamířil domů,“ dodal Horáček.
Kondice je lék
I další lékaři, kteří se na záchraně Jiřího Knotta podíleli, se shodují, že právě fyzická kondice lékaře a myslivce mu zachránily život.
„Byl v dobré formě a měl sílu bojovat. To rozhodlo,“ zdůrazňuje primářka Fritscherová.
„Personál se ke mně chová výborně, na nic si nemůžu stěžovat. Ale stejně se moc těším domů,“ přiznává Knott. „A jestli se budu věnovat myslivosti do budoucna? Dokud budu moct chodit, budu u toho,“ doplňuje přesvědčeně.
