Členy rodu Silva-Tarouců podle něj uchvátil plán na obnovu přístaviště a vznik Mánesova muzea na zámku v Čechách pod Kosířem.
„Největší radost mám z cenných rodinných alb, jež mi Silva-Taroucové přivezli a ve kterých jsou i dosud neznámé snímky zámku nebo jejich statku Gabrielov na Kosíři, kde chovali dostihové koně. Pokud chceme na jejich odkaz navázat, máme z čeho vycházet,“ těší kastelána zámku Martina Váňu.
Zámeckému areálu vrací podobu i slávu z dob panství šlechtického rodu a velké plány má i s tamním rybníkem. „Bude tu zastřešené přístaviště i lodičky, inspirované dobovými kresbami a fotografiemi,“ prozrazuje turistickou novinku pro rok 2026.
Zámek nedávno hostil vzácnou návštěvu. Kdo všechno ze šlechticů dorazil?
Byla to ještě větší delegace než posledně, celkem asi 15 lidí. Jako hlava rodiny přijel opět Johannes z německého Übersee, což je pravnuk posledního velkého šlechtického budovatele zámku i přilehlého parku Františka Josefa II. Silva-Taroucy. Pro nás trošku nečekaně dorazila i další větev přímých pokračovatelů portugalského šlechtického rodu, kteří se po vysídlení z Čech pod Kosířem po druhé světové válce usadili v Rakousku. Byl tu například potomek z rodu Rohanů, někdejších vlastníků zámku Sychrov, nebo hrabě vlastnící pozemky v Sedmihradsku, na území dnešního Rumunska. Navštívily nás také děti posledního zahradníka SilvaTarouců, jeho dcera má už přes 90 let a na zámku si to dobře pamatuje. Prošli si to tady a obdivovali mimo jiné krásně rozkvetlou Mariettu Silva-Tarouca, což je růže pojmenovaná po zakladateli Průhonického parku. Stejnou mají Silva-Taroucové i doma na své krásné zahradě, ale tak jako nám tady jim prý nekvete.
Zavržený nápad muzea manšestru v Šumperku se vrací, zatím má nový plot |
Kde Silva-Taroucové bydleli a co všechno si stihli prohlédnout?
Ubytovaní byli v penzionu ve Slatinicích, takže to k nám měli takřka přes kopec. Prohlédli si své někdejší panství a podařilo se nám domluvit i prohlídku zámku Krakovec, který je dnes v soukromých rukou, dříve to však bylo letní sídlo SilvaTarouců. Slavný malíř Josef Mánes, kterého šlechtický rod do Čech pod Kosířem přivedl, Krakovec několikrát nakreslil v romantické historizující podobě. Myslím, že kdyby Silva-Taroucové měli jen trochu více peněz, přestavěli by Krakovec právě do podoby romantického středověkého sídla, jakou na počátku 20. století získal například hrad Bouzov.
Jak se jim líbil areál a revitalizace zámeckých rybníků?
Ocenili, že se objekt zámku i rybníky vracejí do podoby z dob své největší slávy, i to, že se na proměnu daří získat kromě krajských také evropské peníze. Nadchla je i myšlenka muzea, které jsme pracovně nazvali Mánesova pohádková říše, kam bychom zakomponovali méně známé Mánesovo dílo, které maloval pro své známé a mecenáše. Například jim ilustroval oblíbené pohádky a ty bychom včetně dalších grafik chtěli ukázat lidem.
Žádné sirény a bomby. Zvukem války bylo napjaté ticho, říká historička |
Co říkali Silva-Taroucové na nápad obnovit někdejší přístaviště a vozit turisty v loďkách po rybníku?
Byli nadšení, a dokonce mi pomohli i sehnat certifikovaného výrobce loděk v Německu, protože v Česku jsem nebyl úspěšný. Nechtěl bych tu žádné laminátky, ale klasické dřevěné loďky, které se sem hodí víc. Musí být nepotopitelné kvůli bezpečnosti turistů. Budou dvě a jednu jistě pojmenujeme Grizzl, což byla přezdívka hraběnky Gizely, hostitelky Josefa Mánesa na zámku. Druhý název bude mít vztah k současnému rodu Silva-Tarouců.
 |
V souvislosti s rybníkem se mi vybavuje historka, že se v něm koupal již zmiňovaný Josef Mánes. Je to pravda?
Je. Máme dopis, v němž se chlubí svým přátelům do Prahy, že se na velkém rybníku naučil plavat. Bohužel se s touto vodní plochou pojí i jeden smutnější příběh ze sklonku Mánesova života, kdy v zámeckém areálu vytvořil jedno ze svých posledních významných děl s názvem Utonulý. Na poměrně malém plátýnku, na která Mánes maloval, aby ušetřil, jsou zachycené rusalky tančící nad hladinou a pod nimi je klobouk toho, kdo tam právě utonul. Podle výkladu odborníků i kurátorů z Národní galerie je dílo určitou sebereflexí zachycující myšlenkové rozpoložení Mánesa z doby, kdy trpěl neustále se zintenzivňující psychickou chorobou, a tím utonulým je on sám. Takže rusalky vlastně tančí nad jeho hrobem.
V kryptě olomouckých Přemyslovců našli sarkofág s ostatky významného biskupa |
Jak se Silva-Taroucové dostali do střední Evropy?Joao Gomez da Silva, IV. hrabě Tarouca, v 17. a 18. století coby vyslanec portugalského krále procestoval značnou část Evropy. Spolu se svým mladším synem Manuelem se usídlil na habsburském dvoře ve Vídni, kde se jeho potomek seznámil s mladičkou následnicí trůnu Marií Terezií a stal se jejím mentorem a rádcem i v dobách, kdy byla císařovnou. Byl místodržícím rakouského Nizozemí, přibližně dnešní Belgie, stavbyvedoucím Schönbrunnu, koupil a zvelebil palác ve Vídni dnes známý jako Albertinum. Ke konci života získal panství s centrem na zámku v Čechách pod Kosířem na Prostějovsku. Manuelův syn František Štěpán žil zhýralým životem a majetky shromážděné otcem prohrál v hazardních hrách, včetně dnešního Albertina, věhlasné výstavní síně. Potomkům rodu tak zůstal pouze zámek v Čechách pod Kosířem. |
Přivezli s sebou Silva-Taroucouvé něco cenného?
Ano, historické fotografie z jejich rodinných alb, čímž mi udělali velikou radost. Ačkoliv máme přístup k materiálům z Moravského zemského archivu v Brně, kde jeden z největších šlechtických fondů patří Silva-Taroucům, tohle byly dokumenty, které dosud nejsou nikde publikované. Já osobně i další odborníci na tento šlechtický rod považujeme za nejcennější dokument, který zachycuje kompletní inventář zámku z konce války, z roku 1944, je to soupis veškerého movitého majetku.
Kolik z tohoto cenného inventáře na zámku zůstalo nebo se podařilo dochovat až do dnešní doby?
To samozřejmě teprve musíme rozklíčovat. Rodina si s sebou do své domoviny pobrala jen málo věcí, spousta se jich ztratila nebo si je lidé rozebrali. Jedna pamětnice z Prostějova mi popisovala, jak se na zámku v 60. letech na povel hasičů musela vyklidit půda a mobiliář se z ní házel přímo na nádvoří, kde se vše spálilo.
Vracejí se k nám šlechticové rádi i přesto, že jim stát na základě Benešových dekretů zabavil majetek?
Jezdí sem poznat svou rodinnou historii a doplnit si rodovou mozaiku z období, které sami neznají, nebo ho naopak zažili a chtějí si zavzpomínat. Žádnou zášť z jejich strany necítím. Obdivovali hanáckou krajinu a pole plná rozkvetlých vlčích máků, malebné vesničky, které se začínají blížit těm jejich. Samozřejmě jejich domovině v Übersee, kde je na jedné straně jezero Chiemsee a na druhé Alpy, se svým „hanáckým Mont Blancem“ o úctyhodné výšce 441 metrů nad mořem asi konkurovat nemůžeme, ale potěšilo mě, že Silva-Taroucové tuto krajinu nazvali stejně jako Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková – zahrádkou.
Masakr na Švédských šancích mohl být plánovaný, líčí nový komiks Temné obilí |
Vy jste se naopak vydal do domoviny Silva-Tarouců a pátral jste po jejich kořenech v Portugalsku. Jak moc byla vaše mise úspěšná a co jste si přivezl jako inspiraci z cest?
Projel jsem Portugalsko od severu po Lisabon a narazil na stopy bližšího i vzdálenějšího příbuzenstva SilvaTarouců. Například ve městě Guimaraes ve vévodském paláci ukazují podrážku boty šlechtičny příbuzné se Silva-Taroucy, kterou našli v její hrobce. Navštívil jsem i místo zvané Tore da Silva neboli věž Silva, což je asi nejstarší budova v Portugalsku spojená s historií našeho rodu, v Lisabonu zase existuje palác Tarouca, kde nyní sídlí portugalský automobilový klub. A na tamním ministerstvu zahraničí visí portrét Joao Gomeze da SilvaTarouca, což je jeden z největších diplomatů, který udělal z Portugalska na přelomu 17. a 18. století světovou velmoc, a také zapříčinil, že se tento šlechtický rod dostal až k nám do střední Evropy.
A k té inspiraci?
Tak třeba vím určitě, že v našem zámeckém parku nikdy nebudou žádné cedule, což mi lidé často vyčítají, protože se v něm ztrácejí. Já jim vždycky odpovídám, že je přece hezké se na tak romantickém místě ztratit. A vlastně to tak zamýšlel i sám František Josef II. Silva-Tarouca, který napsal v jedné ze svých knih, že park by měl na člověka působit jako epická báseň, a já chci, aby tyto emoce nic nerušilo. Takže v našem parku lidé najdou maximálně nenápadné QR kódy, které si mohou sejmout a uvidí, jak toto místo vypadalo dřív. Pro zájemce o hlubší poznání našeho parku nabízíme komentované prohlídky.
