Poté, co z útrob jeskyně vytahal po kbelících tuny materiálu, začal se mu před očima postupně rozkrývat spletitý systém krasových chodeb, bohatě zdobených dómů, propastí a komínů. „Zmapováno máme už 315 metrů,“ řekl speleolog.
„Původně tam byl jen průlez, vlezl tam sotva ten jezevec. Byla to živá nora, dokonce tam měl i mladé, tak jsem musel průzkum nejprve přerušit. Bylo mi ale jasné, že tam něco je – jezevec je totiž čistotný, vyhrnuje si hlínu ven, ale tady žádná hlína nebyla!“ řekl objevitel, podle kterého jeskyně nese i svůj název – Stodola.
Samotný průzkum popisuje speleolog lakonicky – prostě kopal, vynášel kýble s hlínou a vedlo to stále dál.
Postupně s kolegy objevovali další prostory, které si i pro svou orientaci pojmenovali - z Jezevčího dómu se tak Hlavní chodbou dostanou na Křižovatku, odtud k Jezírku, Pěkné či Škaredé propasti až k Suťovému dómu. Nejhlubší části se nacházejí zhruba 30 metrů pod zemí. I jeho kolegové zpočátku nevěřili, jaké prostory se jim odkryjí.
„Moc nadějí jsem tomu nedával. Takovou krásnou velkou jeskyni jsme tady opravdu nečekali,“ řekl předseda speleologické organizace Ludmírov Štymberk Radek Ševčík, který se na průzkumu podílí.
Zatímco na samotném počátku se do útrob jeskyně speleolog dostával ve stylu spidermana, dnes už se sem protáhne i laik. Musí ale počítat s plazením po břiše, slaňováním po lanových žebřících nebo s překonáváním tunelů hlavou dolů. Speleologové přiznávají, že někde to jde lépe dolů a podstatně hůř nahoru; i oni se místy „zadrhnou“. Podobně to prý vypadalo i první den průzkumu.
„Zpočátku to bylo na zásek, mít pár kilo navíc, tak nevím. Dlouho jsme se škrábali ven,“ připustil David Stodola. Panika ale údajně nenastala.
Jezevčí nora v jeskyni skrývala kus keramiky a šídlo z doby bronzové |
Většinu času třiatřicetiletý speleolog tráví v jeskyni sám, prý mu to tak i vyhovuje. Společnost mu dělají v jejích útrobách jen komáři, občas žáby a netopýři, narazí i na zvířecí kosti. Nad hlavou se mu přitom rýsuje netknutá vápencová výzdoba se stalagmity a stalagnáty.
Pro veřejnost jeskyně otevřena nikdy nebude, pro speleology jde však o jeden z unikátních útvarů, které tento region skrývá. „Významné to je, tolik metrů se loni nikomu nepodařilo objevit, z tohoto pohledu je to velmi významná lokalita. Jeskyňaření se já osobně věnuji už několik let, ale dosud se nám podařilo objevit jen pár metrů – a tady najednou tři sta,“ doplnil Radek Ševčík.
Pro samotného objevitele je úkol jasný. „Bude se kopat furt dál, dokud nenarazíme na něco dalšího. Rád bych šel do hloubky, zajímalo by mě zjistit, kde je voda. Cíl je tedy jasný – najít nové prostory, dokud to půjde,“ doplnil muž. Průzkumu, který je zároveň pro něj i relaxem, věnuje i několik hodin týdně. „Jsme rádi, že konečně má někdo dost času a může se tomu věnovat,“ dodal předseda jeho organizace.
Javoříčské jeskyně se nacházejí poblíž obce Javoříčko.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
