„Poslední roky nám ukazují, že jesenická sokolí populace je poměrně stabilní. K výkyvům v úspěšnosti hnízdění dochází především kvůli počasí a útokům predátorů, nejčastěji kuny skalní,“ vysvětlil Petr Šaj z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK).
„Důležité je, že se výrazně nemění počet hnízdících párů. V roce 2024 sice během sezony přišly o život čtyři dospělé samice, ale dnes vidíme, že se populace s tímto zásahem rychle vyrovnala. Nad jesenickými hřebeny létá dostatek nezadaných ptáků, kteří jsou předpokladem pro vytváření nových hnízdních párů,“ dodal.
Při monitoringu sokolích hnízd pomáhají nejen dobrovolní spolupracovníci, ale i fotopasti s okamžitým přenosem.
„Díky nim máme obrovské množství jedinečných informací ze života sokolích rodin. Pro představu – za jednu hnízdní sezonu je to i více než 100 tisíc snímků. Dlouhodobě značíme mladé ptáky i odečítacími kroužky. Díky tomu například víme, že samci více zůstávají v oblasti svého narození a samice naopak obsazují ostatní lokality nejen v Česku,“ popsal ornitolog Tomáš Pospíšil, spolupracovník AOPK.
Vlci si oblíbili Jeseníky. V horské divočině a okolí jich může žít i čtyřicet |
Ve druhé polovině minulého století počty sokolů drasticky poklesly, především kvůli nadměrnému používání pesticidů a dalších chemikálií v zemědělství. Postupně se však do české krajiny díky důsledné ochraně vracejí a dnes již nejen v chráněných územích hnízdí více než stovka párů. Další minimálně čtyři desítky párů pak obsadily budky na lidských stavbách, jako jsou například komíny nebo věže.
Hnízdění nejčastěji zmaří predátoři či jiní sokoli
Skalnaté a rozlehlé území Jeseníků s okolím sokolům vedle kvalitních hnízdních možností nabízí i dostatečnou potravní nabídku. Zhruba třetina párů je ovšem každoročně neúspěšná kvůli útokům predátorů či potyčkám s jinými sokoly.
„V místech, kde se obvykle pohybuje více lidí, instalujeme každoročně informační tabule s páskou usměrňující pohyb turistů. Děkujeme všem návštěvníkům, kteří pokyny respektují a přispívají tak k úspěšnému vyvedení mláďat,“ dodal Šaj.
Sokol stěhovavý je velký zhruba jako vrána a dožívá se až dvaceti let. Živí se převážně ptáky do velikosti holuba, které loví za letu. Při útoku přitáhne křídla k tělu a střemhlavým letem v podstatě padá na kořist. Vlastní hnízdo si sokoli nestaví, nejčastěji obsadí skalní výklenek či římsu nebo staré krkavčí hnízdo na skále. V Jeseníkách a Rychlebských horách si opakovaně vybírají přibližně dvacet skalních lokalit.
Mláďata zůstávají na hnízdě zhruba sedm týdnů, jejich počet v Jeseníkách kolísá. Například v roce 2024 jich bylo jen 32. Za čtvrtstoletí sledování od roku 2001 vyvedli jeseničtí sokoli celkem 506 potomků.
