Kdy jste se dostal k focení?
Jako dítě, bylo to asi v páté třídě. Dostal jsem od táty flexaretu a začal cvakat. Po prvních pokusech jsem se přihlásil do fotografického kroužku na pionýrský dům. Vedl nás Milan Šufrů a dělali jsme klasické černobílé fotky. V dalších letech jsem pak fotil přírodu jen pro radost na vandrech. Fotil jsem pořád, ale nemělo to takový „feel“. To až když jsem se stal zaměstnancem na Pradědu. Posledních pět let se tomu tedy věnuju intenzivněji a je to asi můj největší koníček.
A také skvělá příležitost, když jste přímo na hřebeni.
No právě. Výborných fotografů je strašně moc, ale když mají přijet z Ostravy kvůli pár okamžikům, tak je to složité. Tím, že jsem tady, to mám proti ostatním usnadněné.
V kolik tedy vstáváte?
V létě vychází slunce před pátou ráno a západ je po deváté večer. V zimě je to z tohoto pohledu lepší. Na přesunutí do těch mých míst mi pak stačí dvacet minut.
Jaké jsou východy slunce na jesenickém hřebeni?
Vím, kam jít, ale třeba fotit za modré oblohy už pro mě nemá smysl. Když ráno vstanu, kouknu z okna, dám si kafe a vyrazím. Buď to na focení je, anebo není. A to samé večer. Hledám třeba mlhu, ale k tomu potřebuji i světlo, aby nebyla šedá, ale mělo to šmrnc.
Už se vám některé pohledy okoukaly?
Jsem na Pradědu sedmým rokem, takže některé věci už mám zažité a nepřivádí mě v údiv. Navíc když fotím, tak bojuju s kompozicí. Potřebuji, aby vše sedělo, takže se zajímám o výsledek a tolik si to neužívám. Kochání už moc není, ale pořád jsou chvíle, kdy člověk užasne.
Máte nějakou vysněnou fotku z Jeseníků, o kterou usilujete?
O tom nevím, tady je totiž všude krásně. Stačí najít kompozici, kde jsou mraky, a jak se mění světlo, je to pokaždé jinak. Jednou fialové, jindy růžové, pořád se to mění. Nefotím zvířata, na to nemám objektivy a ani trpělivost čekat několik hodin na jelena. Krajina je často jen na dvacet minut, ale je pokaždé jiná.
Potom tedy zažít takovou chvíli je vždycky výjimečné.
Jo, tohle krajináři vědí. A proto si uvědomuji, že mám tu velkou příležitost nadělat víc fotek než ostatní kluci. Zase jsem ale omezený na tuto část hřebene a Švýcárny, protože dál se nedostanu. V pracovní době ani přes den fotit nemůžu. A ani to nejde. Fotí se hodinu po východu a hodinu před západem, nejsou tu lidé, nejsem v práci a nemusím dřepět na baráku.
Co jsou pro vás tedy ideální podmínky?
Teď mě baví, když přijde znenadání mlha nebo mraky zastíní kus hory a pak se to o kousek dál zase roztrhá a rozsvítí. Pořád se to mění. Někdy jde o pár minut a pak všechno zase zmizí, takže jsou to jen okamžiky.
