Nejvyšší hora Moravy je centrem Jeseníků. Leží totiž symbolicky na rozhraní Bruntálska, Jesenicka a Šumperska. „Praděd je vpravdě magická hora, o které ještě nevyšla žádná souhrnná publikace. Rozhodl jsem se tuto mezeru vyplnit,“ říká Matela.
Horu probírá ze všech úhlů pohledu. Ať už jde o přírodu, historii, zmiňuje i osobnosti spojené s Pradědem, literaturu o Pradědu a také pověsti a pohádky, kterých o Pradědu vznikla celá řada.
 |
Stejně tak píše o lidech žijících a pracujících na „střeše Jeseníků“, tedy o lesnících, pastevcích, dřevařích či uhlířích.
Vrchol také vyzdvihuje jako evropsky cennou oblast. „Praděd a jeho široké okolí je národní přírodní rezervací a oblast Velké kotliny je dokonce floristicky nejbohatší lokalitou v Česku,“ vyzdvihuje.
„Na celém území Pradědu se nachází vzácné přírodní biotopy jako například alpinská společenstva, lesní porosty pralesovitého charakteru, ledovcové kary a jedinečná společenstva živočichů,“ vyjmenoval.
Praděd podle něj vždycky byl a je zhmotněním kraje, ať už pro původní německé obyvatele či pro poválečné dosídlence i jejich potomky a taky pro všechny, kteří rádi poznávají krásy naší země.
Historii Pradědu psal i arcivévoda Evžen Habsburský
„Z osobností zmiňuji například arcivévodu Evžena Habsburského, který byl velmistrem řádu Německých rytířů. Zasloužil se o výstavbu cesty z Hvězdy na Ovčárnu, která je dodnes jedinou spojnicí, po které se dá vyjet nahoru,“ sdělil Matela.
Evžen Habsburský byl také za vybudováním řady loveckých chat v Jeseníkách, které dodnes stojí. „Zanechal na Pradědu opravdu výraznou stopu,“ shrnul autor.
Hora je také sídlem mocného ducha hor Praděda. „Je zajímavé, jak se v pověstech mění jeho pojetí od původních německých obyvatel k dosídlencům,“ upozorňuje autor.
„Kdysi to byl germánsky přísný pán, který byl vlastně zástupcem boha v Jeseníkách. Jeho tehdejší pojetí neslo v sobě i germánské elementy. Po příchodu Čechů se stává velmi hodným dědečkem. Pořád je tam ale stejná linka: vždy bojuje za spravedlnost,“ vysvětluje Matela.
