Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí předchozích soudů včetně vrchního. Vycházel z toho, že pokyn ke stavbě dal akcionář, jímž je město.
„Názor odvolacího soudu, že žalovaní nejednali v rozporu s péčí řádného hospodáře, je v souladu s ustálenou judikaturou,“ sdělil předseda senátu Petr Šuk.
„Je to pro mě po dlouhých dvou letech velká satisfakce, byť jsem si byla od začátku jistá, že jiný závěr tato pseudokauza ani mít nemůže,“ komentovala verdikt Ponechalová.
Podle ní od začátku probíhalo vše kolem investice transparentně. „Valná hromada dostala veškeré potřebné informace a na jejich základě se mohla rozhodnout. Nikdy jsme neskrývali, že městské wellness centrum může být ztrátové, ale i ziskové,“ podotkla.
Stejně to vidí bývalý předseda představenstva Kalous. „Výstavba byla schválena radou města v působnosti valné hromady. Nic jsme neporušili,“ uvedl.
Centrum je už roky ztrátové
Žalobu podaly technické služby v době, kdy byl předsedou představenstva Roman Štencl.
„Nezbývá než respektovat rozhodnutí Nejvyššího soudu, nicméně se s ním neztotožňuji,“ řekl. Podle něj se ukázal odlišný pohled na akciové společnosti vlastněné privátními subjekty a samosprávami.
„Představenstvo je ze zákona zodpovědné za fungování společnosti. Tady to ale vypadá, že představenstvo TSJ je od této odpovědnosti osvobozeno,“ poznamenal Štencl.
Nové vedení TSJ se domnívalo, že jejich předchůdci způsobili škodu téměř 27 milionů, když rozhodli o stavbě velkorysého městského wellness, jež je součástí areálu koupaliště. Centrum bylo totiž od zprovoznění v září 2018 vysoce ztrátové a podle nového vedení neměla stavba opodstatnění.
Ekonomická rozvaha byla podle firmy nereálná
Efektivitu investice dokonce dříve posuzoval i znalecký ústav. „Dospěl k názoru, že téměř tři desítky milionů byly vynaloženy bez většího efektu pro společnost. Z pohledu hospodářských výkonů znalci hovořili dokonce o znehodnocení majetku společnosti,“ upozornil loni současný šéf technických služeb Patrik Tomáš Pavlíček.
Škoda byla vyčíslena v hodnotě celé stavby. „Proto bylo rozhodnuto o podání žaloby na osoby, které podle závěrů právní analýzy za její vznik odpovídají,“ zdůvodnil Štencl.
Bývalé vedení společnosti podle něj nevyvrátilo pochybnosti, zda při rozhodování jednalo s péčí řádného hospodáře a v zájmu TSJ, a rovněž pochybnosti, je-li wellness podnikatelským projektem, který má šanci přinášet zisk, nebo aspoň negenerovat ztrátu.
„Ekonomická rozvaha vůbec nepočítala s návratností peněz, ziskovost se záměrně zlepšila tím, že nebyly brány v úvahu budoucí náklady na opravy objektu,“ uvádí se v dřívější zprávě TSJ.
Byla to racionální volba, říká bývalý předseda
Odpovědnost podle technických služeb mají z tehdejších členů představenstva právě jeho tehdejší předseda a bývalý jesenický radní Kalous (ANO) se členkou a současně zastupitelkou Ponechalovou (dříve Jeseník srdcem, nyní Jeseničtí 2022). Oba se podle právní analýzy podíleli na klíčových rozhodnutích vedoucích k uskutečnění investice.
Další exčlen představenstva a bývalý zastupitel města Milan Marcinov (ODS) se při hlasování zdržel, proti němu tak žaloba nesměřovala.
Nakonec ovšem wellness stálo městskou firmu dodatečně ještě dalších zhruba pět milionů korun. Tolik totiž činí celkové náklady spojené s prohranými soudy.
Roman Kalous žalobu považoval od počátku za účelovou. Tvrdí, že k rekonstrukci budovy koupaliště by stejně muselo dojít – ať už se stavbou wellness, či bez něj.
„Spojit nevyhnutelnou rekonstrukci nevyhovujícího sociálního zázemí budovy koupaliště s výstavbou wellness bylo racionálním a odůvodněným jednáním, díky kterému bylo možné provést kompletní stavební práce v rámci jedné investiční akce,“ je přesvědčen.
Výstavbu nákladného wellness podporovala třeba i tehdejší místostarostka a nynější starostka Zdeňka Blišťanová (Jeseník srdcem). Zda cítí spoluzodpovědnost za nepovedenou investici, neuvedla.
„Žaloba byla v kompetenci představenstva. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu bude svolána valná hromada, která rozhodne o dalším postupu,“ reagovala na dotaz MF DNES Blišťanová.
