„Filipp Klein se bezesporu zařadil po bok jesenických velikánů 19. století, jako byli Vincenz Priessnitz v lázeňství nebo Adolf Rayman v textilním průmyslu a je neprávem opomíjen. Co se týká šíře jeho aktivit, tak ta byla mnohem větší než u zmíněných osobností,“ popsal už dříve historik Kamil Tomášek.
Klein se narodil 13. července 1851 v Horních Hošticích na Jesenicku do bohaté rodiny. Na obecnou školu chodil v místě bydliště a nedalekých Vlčicích, ale kvůli studiím na tehdy uznávané reálce se dočasně přestěhoval do Šumperka.
Jeden z nejčinorodějších lidí v historii Jesenicka Filipp Klein, který založil proslulou jesenickou kavárnu.
Kde se vzala jeho celoživotní láska k cukrářskému řemeslu, není známo. Je ale jisté, že se v něm vyučil. Před vojnou se pak rodina přestěhovala do tehdy bouřlivě se rozvíjejícího Jeseníku, po službě v uniformě se Klein vrátil a začal podnikat.
Trvalo nicméně ještě roky, než získal cukrářskou koncesi. V roce 1883 založil podnik na místním náměstí a navázal na cukrářskou tradici „jesenického“ Švýcara Lorenze Polla.
Kleinova cukrárna a kavárna měla ten nejlepší zvuk, proslula svými dezerty, jemným pečivem, vynikající kávou i zmrzlinou. A také se zde podávala ta nejlepší vína z vyhlášených vinařských destinací Evropy. Plno měla i pobočka na vlakovém nádraží a později rovněž podnik v Priessnitzových lázních, kde se scházela lázeňská smetánka.
Z kavárny bylo centrum společenského života
Kleinova kavárna se stala opravdovým pojmem. Nesloužila jen pro obyčejné posezení a zábavu, ale například se tam dojednávaly obchody.
„Stala se bez přehánění jedním z nejvýznamnějších center společenského života na Jesenicku,“ podotkl historik.
Zvuk měla nejen kavárna, vyhlášené byly také taneční večery a v létě bylo plno i na obrovské předzahrádce, která se rozprostírala až téměř k jesenické radnici.
Filipp Klein se ovšem nevěnoval jen svému byznysu. Jeho jméno mělo v Jeseníku velký zvuk, takže už roku 1885 byl zvolen radním. Připsal si pak velkou zásluhu na vybudování městské plynárny a parku. Patřil také k největším podporovatelům stavby pomníku Vincenzi Priessnitzovi, který dodnes v parku obdivují místní i návštěvníci města.
Prostějovský rodák byl expertem monarchie na školství a málem i ministrem |
Rovněž se zapsal do zrodu a historie turistiky na Jesenicku, spoluzakládal a vedl Moravsko-slezský sudetský horský spolek. Organizace budovala a značkovala trasy, vydávala vlastní turistický časopis, mapy a průvodce. Stavěla také rozhledny a chaty.
Zasloužila se například o vyhlídku na Zlatém Chlumu, na Biskupské kupě ve Zlatých Horách či původní rozhlednu na Pradědu. Spolek rovněž stál u výstavby chaty na Králickém Sněžníku či u obnovy chaty Jiřího na Šeráku.
Slavný podnik měl neslavný konec
Kleinovy zásluhy tím navíc stále nekončily. Stál v čele sboru jesenických dobrovolných hasičů, a to i při katastrofální povodni v roce 1903. Poté se zasloužil o vybudování první protipovodňové ochrany.
Jeho až neuvěřitelnou činorodost pak dokládá fakt, že byl zvolen do čela cechu mlynářů a pekařů a hostinských, pracoval ve školní radě, byl členem městského muzea, spořitelního a záložního spolku, okrašlovacího spolku či střelecké společnosti.
Petrobaron pozvedl Šumperk a vydal vlastní měnu, horlivě však podporoval Němce |
V roce 1907 byl dokonce zvolen starostou města a o rok později jeho zásluhy ocenil samotný císař, když mu udělil rytířský kříž Řádu Františka Josefa I. Po Filippu Kleinovi nesl název také jeden z pramenů v jesenických lázních, dnes se jmenuje U Vousáče.
Jeden z nejčinorodějších lidí v historii Jesenicka, jenž měl šest dětí, ale jen tři se dožily dospělosti, zemřel 26. srpna 1916. Nezažil už tak smutný konec svého podniku, který byl po druhé světové válce rodině zkonfiskován.
Kavárna byla přejmenována na Svornost, brzy poté ukončila provoz a vystřídala ji lidová jídelna. Budova chátrala, na přelomu 60. a 70. let ji pak čekala demolice. Následně na jejím místě vyrostl nevzhledný panelák.
